Časy triumfálních vítězství Stanley Cupů patří v Coloradu mezi hodně vousaté vzpomínky, v posledních letech se tým Lavin trápí, postrádá šťávu, vítězný "drajv". Vedení klubu tak přišlo s resuscitačním plánem založeným na umění svých legend. Před dvěma týdny se stal šéfem hokejových operací legendární forvard Joe Sakic, hlavním koučem byl teď jmenován Patrick Roy. Brankářská legenda, svérázný týpek a nevypočitatelný cholerik.
"Co říkal Jeremy Roenick jsem neslyšel, protože jsem měl v uších narvané své dva prsteny pro vítěze Stanley Cupu," reagoval Roy v roce 1996 při play-off na prohlášení útočníka Roenicka z Chicaga, který si stěžoval na jeho nefér chování. Výrok, který charakterizuje nyní sedmačtyřicetiletého trenéra naprosto dokonale.
Roy si nikdy nelámal s ničím hlavu, neváhal polichotit vlastnímu egu a trefit se do soupeře. Slovně i ručně. Jeho hokejové bitky byly v zámoří fenomenální, stačila maličkost a roznětka v Royovi byla okamžitě odpálená.
Zvláštní dopal měl zřejmě na gólmany Detroitu, ve dvou letech po sobě si to pěstně rozdal s Mikem Vernonem i Chrisem Osgoodem, nezapomenutelná je ale především jeho epizoda s další legendou Dominikem Haškem.
Český gólman se v jednom z vyhrocených duelů Západní konference vydal za Royem přes celé hřiště, jenže těsně před ním na ledě uklouzl a brankáře Colorada srazil k zemi. Neuvěřitelná komedie tehdy rozesmála celý hokejový svět, drsňák Roy tuhle směšnou etudu chvíli vstřebával. Haška okamžitě vyzval k bitce, řval na něho a zatínal pěsti, Dominátor se ale prát nechtěl a eskalující vášně nakonec uhasili včasným zásahem sudí.
"Vždycky, když jsme se potkali, vycházeli jsme spolu dobře. Jistá rivalita mezi námi ale byla, to nepopírám. Hlavně v době, kdy on chytal za Detroit a já za Colorado," řekl později Roy o vztahu s Haškem.
Rozevlátý průkopník
Kromě občasných výstřelků je ale Roy v hokejové historii zapsán především fantastickými zákroky. Jako malý dostal od svého brankářského vzoru Daniela Boucharda hokejku, v osmi letech k ní pak o Vánocích přibyly gólmanské betony. Od té doby už snil jenom o NHL.
Prokousat se do slavné ligy musel Roy přes nejhorší tým Quebecké juniorské ligy Granby Bisons, v některých utkáních likvidoval i přes 70 střel. Obrovskou makačku ale zvládal parádně a pozornost začal lákat i tehdy hodně nevšedním rozevlátým stylem "butterfly". Právě on byl považován za jednoho z jeho největších průkopníků.
Royova hvězda se pak na hokejové nebe definitivně vyhoupla v roce 1986, kdy se z pozice gólmanské dvojky dostal v play-off na místo jedničky a dovedl Montreal k zisku Stanley Cupu. Za nadpozemské výkony si tehdy dvacetiletý zelenáč vysloužil přezdívku St. Patrick i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.
Další stříbrný pohár vybojoval Roy s Canadiens v roce 1993 a o dva roky později zamířil do Colorada. V týmu nově vzniklých Lavin se stal brzy ikonou. S hvězdnými parťáky Joem Sakicem, Peterem Forbergem a Adamem Footem ovládl celou NHL hned v prvním roce klubové existence a další pohár lorda Stanleyho přidal v roce 2001. O dva roky později ledovým arénám zamával a po 18 letech v NHL zavřel své betony do skříně napořád.
| Tvrďák po tátovi |
|
Zdá se, že výbušné otcovské geny podědil po svém otci i mladý Jonathan Roy. Brankář juniorských Quebec Remparts se v roce 2008 negativně proslavil neuvěřitelným kiksem, když při utkání zbil gólmana soupeře. Ten se přitom vůbec prát nechtěl. Jonathana dokonce vyšetřovala policie a v celé kauze figurovalo i jméno jeho otce. Ten totiž Remparts trénoval a syna měl údajně do bitky poslat. Jonathan Roy byl poté suspendován na sedm zápasů, jeho otec na pět. |
"Jestli jsem měl z některého útočníka během své kariéry zvláštní strach? Z žádného. Ale pár problémů my možná nadělal Cam Neely," zmínil stále sebevědomý Roy při svém odchodu slavné pravé křídlo Bostonu a Vancouveru.
Teď má před sebou brankářská ikona další výzvu. Od časů jeho řádění v brance totiž Colorado citelně ztratilo na lesku a on má být jedním z těch, kdo stroj na parádní hokejovou podívanou znovu opráší. Pomoct mu v tom kromě parťáka Sakica mají především obrovské zkušenosti a emoce, které mu rozhodně nechybí. Sám ale dobře ví, že to s nimi nesmí přehnat.
NÁJEZD DOMINIKA HAŠKA DO PATRICKA ROYE JE UŽ LEGENDÁRNÍ PODÍVANOU
