Od příští sezony má právě on pozvednout a sešít potrhanou vlajku českého hokeje. Alois Hadamczik byl k reprezentaci povolán už podruhé, když jeho dvouletou absenci vyplnil Vladimír Růžička. S ním se ale nyní o svém opakovaném nástupnictví bavit nebude.
Bývalého kouče Vítkovic, který s Ostravany došel letos až do extraligového finále, volba výkonného výboru Českého svazu ledního hokeje nepřekvapila.
ČTĚTE TAKÉ: Záchranná hokejová mise: Lojza, Sláva a nové brusle
Spasitel českého hokeje: Lenerův plán, jak pomoci
Z prvního brankáře je trojka. Štěpánek je s tím smířený
"Hned jsem si uvědomil, že je přede mnou velká výzva. Člověk dělá sport pro to, aby vyhrával, a já věřím, že se mi této odměny u reprezentace nyní dostane," doufá Hadamczik.
U reprezentace jste už byl, takže víte, do čeho jdete?
Mám zase více zkušeností. Je to pro mě velká pocta, ale český národ je hokejový, o sport se tu zajímá skoro každý. Tlak je proto na reprezentačního kouče mnohem větší. Čeká nás navíc pokračování přeměny, když jedni končí a další přicházejí. Svět nás sice nyní trochu předbíhá, ale když člověk tu práci miluje, tak má chuť do toho jít.
V posledních dnech jste byl hlavním favoritem, připouštěl jste si vůbec, že by mohl být zvolen někdo jiný?
Každý má nějaký kredit. Už nějaký ten pátek trénuji, od nižších soutěží jsem se dostal až do finále extraligy, uspěl s více kluby... Získal jsem medaili s dvacítkou a další dvě u seniorského reprezentačního výběru. Pak se sice snesla, nevím proč, lavina kritiky, ale přišel další úspěch a dnešní vývoj ukázal, kde asi byla pravda. To vše mě opravňovalo k tomu, věřit, že ukážou na mě.
Myslíte si, že se za poslední dva roky, kdy jste u národního týmu nebyl, něco změnilo?
Nevím jestli změnilo, ale každý nyní pociťuje to, co jsem já po poslední výluce v NHL poznal jako první. Zámoří si tehdy vynutilo zdravotní prohlídky u hráčů a většina lidí si myslela, že to bude sranda. Najednou ale nevíte, kdo vám každý rok na mistrovství přijede, koho vám kluby z NHL pustí. To je velký rozdíl od fotbalu, kde můžete prakticky neustále počítat s nejsilnější možnou sestavou.
Už víte, s kým byste nejraději počítal jako s lídry týmu?
To bychom předbíhali dobu. Pořád si myslím, že máme dost kvalitních hráčů, kteří se dokáží vyrovnat světové špičce. Nechtěl bych teď přímo jmenovat, ale jedná se třeba o Tomáše Kaberleho, Patrika Eliáše, Tomáše Fleischmanna, Davida Krejčího... A jsem rád, že spoustu kluků jsem do národního týmu zabudoval já.
Spojíte se s končícím realizačním týmem v čele s Vladimírem Růžičkou?
Nemám to v plánu. Myslím si, že každý má svůj styl práce. I na mistrovství světa, na které se chytám, se budu pohybovat mimo tým. Člověk totiž pak řekne jedno slovo, někdo k tomu přidá čtyři a vzniknou z toho nechutnosti. Chci spíše zjistit, jak se jednotliví hráči s národním týmem vypořádají. Třeba Jakub Voráček, kterého čeká reprezentační premiéra.
Už máte představu o tom, s kým budete chtít u reprezentace spolupracovat?
Nějaké představy mám, teď je dám dohromady s šéfem svazu Tomášem Králem a jeho nejbližšími spolupracovníky. Podle mého názoru musí jít v tomto případě o určitou formu spolupráce, aby to vyhovovalo všem.
Jak vnímáte novou pozici svazového šéftrenéra, kterou obsadil Slavomír Lener?
Je to dobrý krok. Svaz musí být po sportovní stránce řízen a Sláva nabral v tomto ohledu značné zkušenosti jak ve Švédsku, tak NHL. Nevidím důvod, proč by naše spolupráce neměla fungovat.
Foto: ČTK
