Já nic nebral, ruka to nebyla... Sportem ku lhaní

Jeden citát praví: Lež má díky svým krátkým nohám dobrou stabilitu. Sport to jen podtrhuje: nepravda se v něm dlouho drží. A když vypluje na povrch, bývá často po všem.

André Agassi udělal své knize, která vychází 9. listopadu, tu nejlepší reklamu. Všichni, kteří si autobiografii koupí, zjistí, že obdivovaný tenista, legendární šampion, lhal. Urputně. Vymýšlel si v případě, jenž mu mohl zničit kariéru. „Bral jsem crystal meth (látka podobná pervitinu, pozn. red.) a pak jsem namluvil dopingovým komisařům, že jsem se omylem napil ze sklenice mého asistenta, v níž měl sodu smíchanou s drogou," šokoval v jedné pasáži knihy, která je od pondělí v prodeji.

ČTĚTE TAKÉ: Vrať peníze a tituly, zaútočil Rus na hříšného Agassiho

Kariéra a hra o všechno

Dopingoví komisaři Agassimu před lety uvěřili. A bílý sport teď vinou jeho lži trpí. „Jsem šokovaná, jak vědomě dokázal lhát, úplně všem," nestačí se divit slavná Martina Navrátilová. A současné hvězdy kurtů, Rafael Nadal s Rogerem Federerem, se shodují: „Proč to říká až teď? Pouze tím poškozuje tenis. Měl by být potrestán."

Profesionální sport, to není jen vydělávání zábavou (i dřinou), ale také hra ostrých loktů, hra o přežití. Hra o spoustu peněz. Když si tehdy Agassi uvědomil, co udělal a jaké to může mít následky, „nezbylo" mu nic jiného než... lhát. „Najednou bylo všechno ohroženo, kariéra, úspěch... Musel jsem."

ČTĚTE TAKÉ: Bral jsem drogy a lhal, šokoval legendární Agassi
                        Agassi prosí kritiky: Mějte se mnou slitování
                        Agassiho drogová aféra: Nadal je v šoku, Američani v klidu 

Lhaní ke sportu patří stejně jako míče, puky, tretry a další náčiní. Malí fotbalisté se od nejútlejšího věku učí lhát „pádem" - simulovat. Běžci na lyžích se zase „nechtěně" navzájem likvidují při hromadných startech holemi. Piloti formule 1 občas „omylem" nabourají, ale pak zatloukají, že tak vlastně chtěli zdržet soupeře či pomoci týmovému kolegovi.

Velcí lháři jsou cyklisté. Větu „nikdy jsem nezobal" jich vyřklo už hodně. A mnozí z nich lhali. Namátkou: Jan Ullrich, Floyd Landis, Alessandro Petacchi, Alexander Vinokurov... Marně zapírala i ikona jiného sportu, atletka Marion Jonesová. Mnohonásobná olympijská medailistka užívala preparát THG, obecněji „clear", distribuovaný zlotřilou laboratoří BALCO. V roce 2002 za ní přišli federální agenti. „Brala jste THG?" zeptali se. „Ne, nikdy," odpověděla. Další důkazy ji ale usvědčily, přestože Jonesová lhala a zapírala...

„Teď už moc dobře vím, že lhát se nemá," konstatovala polepšená atletka se slzami v očích ve známé show Oprah Winfreyové, když ji loni propustili z vězení. Byla první vrcholovou sportovkyní, jež šla do výkonu trestu za doping. A za lež.

"Já tam nebyl"

S dopingem v podobě drog, podobně jako Aggassi, si užil i Diego Maradona. Ale titul „největšího fotbalového lháře všech dob" nemá za kokainové orgie, jež pořádal a které ani nepopíral (moc nemohl). Argentinec se „proslavil" bouřlivou oslavou neregulérního gólu ve čtvrtfinále mistrovství světa 1986, kdy do sítě Anglie zasmečoval rukou. Dlouho popíral, že by to bylo nepatřičné. Za „boží ruku" se světu omluvil až minulý rok v deníku The Sun.

PODÍVEJTE SE NA MARADONOVU "BOŽÍ RUKU":

„Kdybych mohl vrátit čas, tu ruku bych přiznal," kál se „jiný" druh lháře než ti předchozí - lhář „zápasový", jenž pro úspěch v devadesáti minutách udělá všechno. Českou mutací Maradony, avšak fotbalově mnohonásobně slabší, je Aleš Besta. V roce 2005 dal - ještě coby hráč Brna - jasný gól rukou. Opakovaný televizní záběr to potvrzoval, všichni to viděli. „Ne, nebyla to ruka, vzal jsem to hrudníkem," lhal - a nikdo nechápal. Až po dvou dnech mediálních ataků se bouřlivák kroutil: „Měl jsem zavřené oči, možná tam ruka byla..."

Kamery usvědčily i známého kontroverzního hokejistu Radka Dudu. Exslávista před pěti lety napadl v kabině libereckého obránce Martina Čakajíka poté, co byli oba vyloučeni do konce zápasu. „Nesmysl, nikdy jsem v liberecké kabině nebyl, nic jsem neudělal," říkal Duda, který však na záznamu bezpečnostní kamery skutečně mířil za Čakajíkem do šatny... Česko pak pohltila debata o etice sportovců a jejich promluv. Stejně jako před několika měsíci Francii, kde dokonce musel hasit lež premiér François Fillon.

Reprezentační ragbista Mathieu Bastareaud byl samá modřina a oděrka, když po zápase na Novém Zélandu prohlásil: „V ranních hodinách mě napadlo pět násilníků." Nový Zéland se ústy ministerského předsedy Bastareudovi omluvil. Jenže pak vyšlo najevo, že se francouzští hráči trochu „rozšoupli" a totálně opilý Bastareaud si zranění způsobil pádem při tanci na stole v hotelovém pokoji. A tak se omlouval premiér Fillon.

Bastareaudovy promluvy hned připomněly verbální motání fotbalového reprezentanta Tomáše Ujfalušiho po „provaření" aféry v hotelu Praha: „Žádné prostitutky jsme neměli, žádný účet jsem neplatil a ta částka absolutně nesouhlasí." Sportem ku zdraví, sportem ku lhaní.

Foto: archiv,. ČTK, Reuters