Očima Jakuba Kvasničky
Madagaskar Michala Bílka

Na Madagaskaru rozpustili fotbalovou reprezentaci. Hráči hráli špatně, navíc chtěli hodně peněz, trenér byl mizerný... Tak to prostě rozpustili. Michal Bílek, trenér českého národního týmu, by nechtěl žít na Madagaskaru.

Kdyby totiž žil, pravděpodobně už by v rámci návalu volnočasových aktivit plaval s ochočenými tuleni v moři (ano, na Madagaskaru jsou tuleni něco jako vodní psi, kamarád tam byl a hrál si s nimi).

Jenže Bílek naštěstí (pro něho) žije v Čechách, kde všechno trvá trochu déle. V Čechách , kde místním hlavám fotbalu nevadí, že reprezentace hraje tak, že by ji porazili snad i ti tuleni. Takže trénuje, i když mu to nejde.

Na druhou stranu, paradoxně, v kvalifikační skupině na mistrovství Evropy národní tým stále žije. Soupeři o druhé postupové místo totiž zažívají podobná fotbalová traumata jako Češi.

Dnešní zápas ve Skotsku rozhodne. Skotové, kteří musejí vyhrát, aby Čechy prohnali, jsou v dlouholeté krizi, nemají žádné hvězdy, jen odhodlání, sebevědomí a mediálně líbivé argumenty, že českého soupeře lze porazit.

Prý chtějí hrát jako Barcelona, řekl kdosi z hráčů. Jasně. Budou tak hrát. Krásně, ťuk, ťuk, jako Messi, gól! A pak zazvoní budík, vlhký sen skončí a půjde zase jen o nevýrazné Skoty. Jsou to takoví čutalové, kteří mají ve své hře spoustu děr a nedostatků.

Proto je třeba vyzvat Michala Bílka a jeho tým: Ukažte, že jste lepší. Zničte je. Hrajete v lepších klubech, rozhodně máte větší kvalitu.

Případný neúspěch bude násoben třemi. Spíš patnácti.

Zároveň jde pravděpodobně o poslední zápas, jímž si ještě lze získat zbytek fanoušků, kteří neodešli fandit Viktorii Plzeň v Lize mistrů, či snad dokonce jinému sportu.

Český reprezentační fotbal dnes hraje o budoucnost. Když to bude zase kanalizační fotbalová bída, manuál pro svazové velení existuje. Stačí si o něj napsat na madagascar@football.com. Tuleni čekají.