Stařec a moře problémů. Aneb Brückner podruhé

Bílá hříva zpět na reprezentační lavičce. Stařec Karel Brückner znovu okouší moře. Moře reprezentačních problémů. Pomůže? 

Na jeho poslední reprezentační dny nevzpomínám v dobrém. Seděl shrbený na takovém improvizovaném pódiu v rakouském Seefeldu, kde se konaly tiskové konference národního týmu. Koukal do země. A pořád nesouhlasně kroutil hlavou.

Bylo to den poté, co Petrovi Čechovi vypadl balón z ruky. Den poté, co deštivá Ženeva zaplakala nad ztrátou české reprezentace. Gólově jí „zabili" turečtí nájezdníci. Senzačně, překvapivě, neuvěřitelně, smutně. Trudně. Mistrovství Evropy - konec.  

Brückner se mračil, byl nevrlý. Novináři jej tvrdě atakovali. Logicky. Vždyť Češi na Euru předváděli archaický fotbal, takový neurčitý, divný, bez stylu, modernity, odvahy, vůle...Vypadli ze skupiny, jež měla být lehká.

Brückner se zasekl v čase, pod jeho vedením postupně došlo ke komplexní korozi národního mužstva. A on si to nechtěl připustit. Kolegu z Radiožurnálu v reakci na jakousi otázku o útočnících tehdy seřval, že vůbec nerozumí fotbalu, že ani nemá cenu mu něco vysvětlovat.

Odešel jako poražený. Jako kapitán, jehož loď byla pod vodou, on seděl na záchranném člunu a přesto (sám sobě) stále tvrdil: "Byla to jen nenápadná vlna, vážení cestující, náš parník dále pokračuje v pohodové plavbě. Na přídi za okamžik následuje ples v maskách."

Teď se vrací zpátky na reprezentační palubu. Jako poradce - tedy takový „chytrý asistent". Na kormidlo kašle. A je to dobře. Vážně.

Bude v pozadí, teoretizovat, črtat, navrhovat, vymýšlet, plánovat. Nebude mít naprostou kontrolu nad týmem, jeho konzervativní zkušenost se smíchá s progresí, jíž přinese moderní Hašek. Nehrozí archaická zaseklost.  

Navíc Brückner nemusí mluvit s novináři, což nesnáší, bude se soustředit na tým, na své taktické vize. Netřeba se obávat další veřejné prezentace jízlivé ješitnosti. Nevrlosti, mračení. Lhaní o skutečném stavu loďstva.

Vážně by to mohlo být ideální spojení - takový mix dvou trenérských škol, dvou trenérských pólů, či snad spíše námořnických světů.

K tomu ještě připočtěme, že s Brücknerem a Haškem se ocitne na kapitánském můstku duo, jež bude vyzařovat sílu, tím pádem respekt. A konkrétně Slováci, na jejichž půdě hraje reprezentace v září hrozně důležitý zápas, mají už teď naplněné kalhoty zhmotněným strachem - Brückner na ně pravidelně nacházel taktické zbraně, v klidu je porážel.

Nechť trenérského starce v kritických chvílích omámí fotbalová múza, nechť pomůže zachránit českou fotbalovou loď, jež je plná děr.

A na (možná) závěrečné fotbalové plavbě by mohl ulovit poslední „velkou rybu" - postup do Afriky. Tak, jako se to podařilo kubánskému starci Santiagovi v novele Ernesta Hemingwaye...

Foto: Robert Sedmík