Očima Jakuba Kvasničky
Šťastný pardon Neumannové a Jindry

Rok 2009, únor. Bydlíme s kolegou v takovém malém penzionu kousek od Liberce. Pokoje, jako vystřižené z fotoalba Škola v přírodě 1977, stojí trojnásobek než normálně. Všechny jsou obsazeny. V tomhle penzionu ještě takový nával nezažili. Za mistrovství světa v klasickém lyžování jsou šťastní.

V těch dalších obsazených pokojích žijí sympatičtí lidé, kteří pracují pro firmu, jež se stará o dodávky elektrické energie na závodištích. Společnosti to vydělá velké peníze. Ti lidé jsou také šťastní. I firma je šťastná.

Paní Š. (říkejme jí třeba tak), bydlící nedaleko, umí šít. Liberecký šampionát jí zadal velkou zakázku, na které stráví dlouhé měsíce. Ale je šťastná. Vydělá jí to. Životně.

Kateřina Neumannová zahajuje šampionát. Sněží, dokonce strašně sněží, za což je šťastná, jelikož se všichni báli, že sněžit nebude. Její oči, na jejichž řasách se lepí velké vločky, občas mrknou na Josefa Jindru, který už v té době moc dobře ví, že bude šťastný.

Prodělá a přitom vydělá. Přemýšlí, co všechno si koupí. Může si koupit hodně hezkých věcí.

Rok 2012, leden. Je to definitivní, vše dle očekávání. Liberecký šampionát zkrachoval kvůli stamilionovým dluhům. "Šikovní" a šťastní lidé kolem mistrovství dokázali neuvěřitelné kouzlo: proměnit běžecké stopy a skokanské můstky na tunel. Peníze tekly proudem, ale špatným směrem. Bohužel - velice šikovně, bez zásadnějších důkazů.

Organizátoři většině věřitelů nezaplatili. A tak se stali ze sympatických lidí z penzionu, kteří se starali o elektrickou energii, takoví dobrovolníci. Firmě dluží šampionát asi tři miliony korun. K naštvání.

A paní Š., co umí šít, to všechno málem položilo. Místo životních statisíců jí Kateřina Neumannová a spol. jako náhradu dodala náplň libereckých mobilních latrýn a spoustu problémů (životních). Paní obětovala spoustu času, zadarmo. Je mi jí líto, nedobrovolné dobrovolnice.

A další, další, další, miliony, statisíce, desetitisíce, liberecký pardon: Peníze už asi nikdy neuvidíte. Prostě se to stalo, nevyšlo to. Tragické, ale české.

A tak skutečně štastní jsou snad jen v onom penzionu kousek od Liberce - možná díky ziskům zmodernizovali pokoje z roku 1977.

Šťastná je i Kateřina Neumannová, šťastný je Kentaur Josef Jindra a další. Nic se jim nemůže stát. Tenhle krach v Česku nedokáže vyvodit trestněprávní zodpovědnost lidem, kteří by si to zasloužili.

Prostě to bylo jenom takový blbý, sorry. Ale z druhé strany - vždyť šampionát byl super, běhalo se, skákalo, Leoš Mareš tam byl, plyšový lev a Topolánek; peníze přece nejsou všechno! Štěstí si za ně nekoupíš.

I když...