Vrchol turnaje, ale bez české účasti

Dnes naposledy se hlásím z dějiště turnaje. Přesun z Halifaxu do Quebecu máme úspěšně za sebou a já musím bohužel konstatovat, že to byl náš poslední úspěch na tomto turnaji. Mezi vyvolené na závěrečné zápasy turnaje jsme se nevešli a tak nám nezbývá než pogratulovat těm, kterým se to povedlo.

Víkend si teď budeme užívat v turistickém duchu, podíváme se po městě, pokusíme se ještě pořídit nějaký ten dárek blízkým a zajdeme se podívat na zápasy, které jistě budou krásné a napínavé.

Od prvého momentu v Quebecu se těším z pocitu, že jsem mohl strávit téměř celý turnaj v Halifaxu. Výhody to pro nás mělo obrovské a jsem za to opravdu rád. Oproti Quebecu jsme bydleli v krásném malém hotelu uprostřed města, s posilovnou a výřivkou, cesta na stadion trvala tři minuty volnou chůzí a restaurací jsme okolo sebe měli nepočítaně. V neposlední řadě i kvůli místnímu daňovému systému je v Halifaxu levněji.

V Quebecu je všude daleko, cesta na stadion trvá skoro půl hodiny autobusem a ze stadionu ještě déle. Bydlíme v hotelu u velké silnice podobné pražské magistrále a i na snídaně se čeká fronta. O výřivce nebo posilovně si můžeme nechat jenom zdát. Centrum města je ovšem krásné a rozhodně stojí za vidění. Největším překvapením je však pro mě jazyková bariéra, anglicky je tu velmi těžké se domluvit a francouzština, která tu vládne, zase nezasáhla mě a tudíž k dorozumívání je kolikrát potřeba používat ruce i nohy. Objednat si něco k jídlu ve stánku na stadionu je pro mě úkol nadlidský, neboť zde se neobtěžují, doplnit francouzské nápisy anglickým překladem. Ještě že slovu „beer" rozumí každý bez rozdílu.

Bohužel se nám nepodařilo naplnit vaše ani naše očekávání, přece jenom jiskřička naděje, že bychom si mohli zapískat finálové zápasy chvíli doutnala, ale nakonec zhasla. Nevadí, i tak to pro mě byla ohromná zkušenost, za kterou jsem hrozně rád. A krom toho, byl jsem při tom! Komu se to poštěstilo?

Z Quebecu naposledy zdraví

František Kalivoda

Foto: Archív