Říká o sobě, že je trošku větší blázen než ostatní. Jako mladý skákal na BMX, a když s kamarády dělali skopičiny za barákem, vůbec netušil, že je to začátek jeho velkého zlatého příběhu, kterým definitivně vkročí mezi sportovní celebrity České republiky. Dámy a pánové, biker Jaroslav Kulhavý, olympijský vítěz.
Česko je národ cyklistů, a tak téměř všichni, pro něž je kolo zásadní výplní volnočasových aktivit, Jaroslava Kulhavého už dlouhou dobu dobře znají. Pro ty ostatní je další z nových tváří českého sportovního ráje.
Minulý rok suverénně vyhrál Světový pohár, letos vládl Švýcar Schurter - tedy muž, kterého Kulhavý předjel v závěrečné zatáčce olympijského závodu a stal se díky tomu vítězem. Švýcar má smůlu. Největší závod posledních čtyř let vyhrál Čech s umělými zuby.
Kolo za čtvrt "mega"
Sedmadvacetiletý biker napřed dělal na kole triky, teprve potom se přeorientoval na "horák". Před časem v rozhovoru pro časopis TÝDEN vzpomínal: "S kluky jsme si někde za barákem udělali skokánky a dělali blbosti. Pak do Čech v polovině devadesátých let dorazila horská kola. Rodiče mi ho hned koupili, ale dlouho mi nevydrželo," usmál se při vzpomínkách na "destrukční" léta.
"Zrovna v ten rok v okolí začínaly první závody - Orlický pohár -, takže jsem začal rovnou automaticky závodit. Zároveň je v Ústí fabrika na výrobu kol, za jejíž tým jsem začal jezdit a později i objíždět závody Českého poháru. A najednou to začalo ve velkém."
Bikeři jsou tvrdí chlapíci, práh bolesti mají daleko posunutý za všední normalitou. Prudké sjezdy, nevyzpytatelný terén, kamení... To vše přináší pořádný adrenalin. "Člověk se nesmí tolik bát, ale zároveň kdo se nebojí vůbec, končí v sanitce. Jde o to, mít to promyšlené a vyzkoušené. Na druhou stranu, když jedete z kopce padesátkou mezi stromy a píchnete nebo vám něco na kole praskne, je to konec. Takže na to člověk tolik nesmí myslet, jinak by na kolo pomalu ani nemohl sednout. Každý musí vědět, co si může dovolit. To platí i pro normální cyklisty," říká Kulhavý.
Náročnému terénu samozřejmě odpovídá i "výzbroj". Kolo stojí jako auto. "Něco přes 200 tisíc."
Bum! Do auta najel v plné rychlosti
Olympiáda by měl být ekonomickým katapultem Kulhavého, který si však podle svých slov už tak vydělá dobře. "Jde hlavně o sledovanost. Na olympiádu koukají všichni. Ale co se týče peněz,když jste někde ve světové bikerské desítce, což jsem, tak si vyděláte v pohodě. Řekl bych, že i hodně dobře. Je ale strašný rozdíl v tom, jestli tam jste, nebo jezdíte okolo dvacátého či třicátého místa. To jsem zažil sám na sobě. Největší cyklistické firmy chtějí mít své jezdce ve špičce a jsou ochotné jim za to dobře zaplatit a udělat jim maximální podporu."
Před olympijským závodem tvrdě dřel, gradoval formu. "Takhle jsem dlouho nemakal," vzpomíná. Když viděl olympijskou trať, pronesl však nezištně: "Tohle mi fakt nevyhovuje. Nebude to dobré."
Jenže bylo. Předolympijská dřina se vyplatila. Na druhou stranu - nešlo jen o posledních pár týdnů, měsíců. "Projekt Kulhavý" trval dlouhé čtyři roky. Vlastně mnohem déle.
A tak když například v minus patnácti jezdil na kole zamrzlou Českou republikou, myslel na olympiádu. "Řidiči si občas klepou na hlavu, když mě vidí jet ve sněhu. Nedokážou to pochopit. V zimě to bývá často nebezpečné, jsou namrzlé silnice a řidiči vůbec nepočítají s tím, že potkají cyklistu. Ale člověku to dodá morální sílu, když se připravuje v takových podmínkách," tvrdí.
| Přejde na silnici? |
| Olympijským vítězstvím dosáhl Kulhavý na horském kole úplně všeho - je mistrem světa, vítězem Světového poháru. Další krok? Silniční cyklistika. "Docela mě to láká. Na bikách jsem si už splnil všechno, co jsem chtěl. Jsem ve špičce, vyhrávám závody. Po olympiádě se uvidí," uvažoval již dříve. "Bude to hodně o nabídce, chtělo by to dostat se do nějakého velkého týmu, protože jinak by to nemělo smysl, což je ale zase podmíněné výsledky na bikách. Spousta špičkových bikerů, ať už je to Evans, nebo jiní, se na silnici velice dobře uplatnila. Závodit po boku Contadora a spol. bude můj další cíl. Jsem schopný odejít ze špičky horských kol, abych pomáhal svému týmu. A je mi přitom jasné, že bych nešel někam jako lídr, ale i tak bych to - pokud by to bylo na nejvyšší úrovni - podstoupil." |
Na silnicích je ale i nebezpečno, což poznal minulý rok. "Kousek za Ústím mi řidič nedal přednost na takové nepřehledné křižovatce. Trefil jsem ho v plné rychlosti, a i když skoro stál, jel jsem do nemocnice. Sešili mi pořezanou bradu, měl jsem polámaný nos a hlavně jsem si vyrazil dva přední zuby." Ty už má nové, umělé. A tak se naplno mohl zakousnout do nejcennější medaile, kterou sportovec může získat.
Na stupních vítězů zavřel oči, z nichž mu tekly slzy. Při takových chvílích se mu v hlavě objevilo zrychlené leporelo jeho cyklistického života, automobilové nehody, posměch ostatních v zimě a hlavně - ohromná a nekonečná dřina. Na rozdíl od ostatních bikerů nemá "volnější režim". "Nedělá mi problém zajít s kamarády na pivo a dát si jich třeba i víc. Ale když je sezona, tak si nedám většinou ani jedno. Člověk pak dostane akorát chuť na další…," směje se.
V Londýně měl po včerejším závodě ring volný. Mohl jich vypít, kolik chtěl. A celé Česko s ním.
