Čeští snowboardisté vyhlížejí vrchol sezony

Osm měsíců na cestách, čtyři doma. Tak vypadá sezona české snowboardové hvězdy Martina Černíka. Zatímco on sjíždí svahy v Číně či Pyrenejích, desítky mladších bojují o své první prize money či brýle od sponzora na domácích kopcích. 

Sjezdovka v krkonošských Herlíkovicích byla poslední únorový víkend zalita dubnovým sluncem. Předčasně se hlásící jaro vyhlodalo v bílých svazích zelené pruhy. Na závod 4x4 Českého poháru ve freestyle snowboardingu i tak dorazilo několik desítek jezdců.

Nejlepší snowparky v ČR podle serveru TÝDEN.CZ:

Snowpark Svatý Petr (Špindlerův Mlýn) Nejstarší snowpark v Česku. Jeho součástí je i u-rampa (jedna ze dvou u nás), jezdci si pochvalují i pravidelnou a kvalitní úpravu. Snowpark Horní Mísečky Pochvala patří stavitelům - je zde ideální vytížení prostoru, park je navíc na slunečné straně kopce. Pravidelná úprava je samozřejmostí, stejně jako kvalitní pevné překážky. Snowpark Neklid Tady budete mít svůj prostor, tento park patří k těm větším v Česku. Potěší pravidelná úprava i příznivé cenové podmínky. Snowpark Černý Důl Kvalitní pevné překážky a častá úprava terénu.

V pauze před finále se bufet nad snowparkem naplní po střechu. Polední menu? Párek v rohlíku, párek na tácku, hranolky. Rum s čajem, rum bez čaje, pivo. Pro sběrače diplomů nealko. „Když si dám rum, dva, rozumíš, tak se mi pak líp jede. Na uši nasadím sluchátka a nechám se vést muzikou," filozofuje mladík opřený o bar a na rtech mu visí náctiletá krasotinka. Opilce na svahu ale nepotkáte, rum hřeje, pivo uhasí žízeň, joint roztáhne koutky...

Probíhající ročník 4x4 Českého poháru - největší série ve freestylu u nás - zatím zkusilo přes 150 závodníků a závodnic, jejich celkový počet se podle organizátorů vyšplhá k pěti stovkám. Zúčastnit se může každý, startovné 150 Kč stačí na boj o body do poháru, ale i o část z prize money (od 20 do 35 tisíc na závod) a věcné ceny. Leckomu však stačí den a večírek strávený mezi „svými".

Sportovcem až ve druhé řadě

Atmosféra herlíkovického závodu jen potvrdila, že snowboarding je stále především životním stylem než sportem, přestože ti nejlepší se dokážou svým koníčkem slušně uživit a U-rampa je na programu olympijských her. „Neomezuji se na výsledky, body či žebříčky. Ano, jsem sportovec, ale to až v druhé řadě," tvrdí sedmnáctiletý jezdec Roman Dlauhý. Na prkně začínal už v jedenácti, snowboard viděl prvně u kamarádů. „Táta říkal, že mi prkno jen tak nekoupí, že ho musím přesvědčit." Přesvědčoval a k Vánocům dostal svůj první snowboard. Pak to šlo ráz na ráz. Ve dvanácti premiérové vítězství na juniorských závodech a první sponzor. „Startovaly to slevy, a jak jsem se zlepšoval, vylepšoval se i sponzoring," říká. Rodičům se trochu ulevilo, přesto syna dotovali i nadále.

Disciplíny freestyle snowboardingu

slopestyle Jezdec se vydává na dráhu plnou pevných i sněhových překážek. V určitém čase se snaží předvést co nejvíce skoků a triků. big air Klání o nejlepší skok (trik). Jezdci létají i několik metrů nad zemí, dopad může být vzdálen i několik desítek metrů. halfpipe Jinak taky U-rampa. Jezdec předvádí triky v ohraničeném umělém korytě. Tato disciplína freestyle snowboardingu se jako jediná dostala do programu olympijských her. Jibbing Nejmladší disciplína freestyle snowboardingu. Jezdec naskakuje na pevné (většinou kovové) překážky a skluznicí prkna kopíruje jejich tvar. Jibbovat lze také pod střechou - stačí jen nájezd s trochou sněhu a jedna překážka. Klání v jibbingu v minulosti hostil například pražský klub Roxy. Pozn.: Ve všech disciplínách rozhodují o vítězi rozhodčích, kteří hodnotí obtížnost i způsob provedení

„Pořád do toho spoustu peněz vrážím. Něco se mi vrátí na prize money nebo když se povede nějaká fotka. Pak dostanu od sponzorů něco málo za propagaci značky," vysvětluje Dlauhý, který se před týdnem vrátil z bezmála dvouměsíčního výletu po USA. „To je nejlepší. Sponzoři platí produkci, vznikne video, které se dává k časopisům nebo se prodává samostatně. Jakmile se o nás stará produkce, máme skoro vše zajištěné. Platíme si pouze stravu," lebedí si mladík, jehož slušně rozjetou kariéru podporuje už šest výrobců snowboardového oblečení (doplňků) a jeden výrobce energetického nápoje.

Dva Češi v top týmech

Podobnou cestou za částečným sponzoringem prošlo dost českých jezdců, jen dva se však vyšvihli na top úroveň. Martin Černík a Jan Zajíc patří do světových týmů prestižních snowboardových značek. Jezdí po světě, točí reklamní videa a jejich život se krůček po krůčku blíží životu sportovní hvězdy. Jejich rozpočet na sezonu? „Nevím, ale stačí mi to," utíká z otázky Černík.

Jarní teploty by prý neměly ohrozit vrchol české snowboardové sezony - SnowJam zaštítěný Černíkovým jménem a spojený s finále 4x4 Českého poháru. Loňský ročník se kvůli nedostatku sněhu nekonal, na letošní o třetím březnovém víkendu už v Peci pod Sněžkou chystají balíky slámy. Vytvoří prý základ velkého skoku Big air: „Nahradíme tím sníh a zbude nám aspoň na jiné překážky," plánuje sekretář snowboardingové asociace Jaroslav Boček. Pokud vše dobře dopadne, budou v Peci bojovat spolu s českou špičkou freestylu zahraniční jezdci o prize money ve výši dvanáct tisíc eur.

Černík: Pořád zkouším, jak na to

Martin Černík (32) to zatím z českých snowboardistů dotáhl nejdál. Jeho koníček ho živí, za podpory sponzorů viděl snad všechny hory světa. Začínal v přezkáčích, teď rád i surfuje...   Kdy jste stál na snowboardu poprvé? Bylo to v roce 1992, kdy jsem si koupil od kámoše starší prkno na přezkáče. Tehdy ještě nebyly specializované obchody, takže sehnat prkno byl docela problém. Pak začaly moje první výlety s prknem do Orlických hor a Krkonoš. Jezdil jsem tam autobusem každý víkend a zkoušel jsem, jak na to... To vlastně dělám do teď.   Kdo vás finančně podporoval v začátcích? Něco mi přidali rodiče a taky jsem chodil na brigády. Peněz bylo málo, takže jsem se naučil utrácet jen za to podstatné.   Jaký rozpočet máte na sezonu nyní? Nevím, ale stačí mi to.   Které destinace jsou pro snowboarding podle vás nejlepší? Letos je v celé Evropě málo sněhu, nejvíc napadlo v Japonsku a USA... Od začátku roku jsem byl v Číně, Rumunsku, na Ukrajině, ve Švýcarsku a v Pyrenejích. Nejvíc mě nadchlo Rumunsko, kde jsme byli na heliboardingu (sjezd po výsadku z helikoptéry, pozn. red.) ve Fagarašských horách. Byl jsem fakt překvapený, jak krásné jsou, to množství terénů. Vše, co jsme jeli, byly prvosjezdy. Dvě hodiny cesty z Čech jsou hory jako na Novém Zélandu...    Kolik času během sezony trávíte v zahraničí? Odhadem jsem tak osm měsíců někde na cestách a čtyři doma.   Uživí vás snowboarding? Uživí, ale je to náročné. Je to sport, ve kterém je obrovská konkurence a nejlevnější taky není. Kromě snowboardingu tedy musíte ovládat i management a vše si domluvit.   Děláte nějaký doplňkový sport? Rád surfuju na vlnách, u oceánu jsem tak dva měsíce v roce. Je to super zábava a trénink najednou.   Vidíte v ČR nějaký výrazný talent? Nechci nikoho jmenovat, ale nadšení je obrovské. Na konci ledna jsem měl besedu s účastníky dětské olympiády a nadšenců tam bylo hodně.

Foto: Robert Zlatohlávek