El Matador Sainz se dočkal. Dakar mu leží u nohou

Málokdo si vzhledem ke své předchozí smůle zasloužil vyhrát Dakar tak jako Carlos Sainz. Sedmačtyřicetiletý veterán zkraje roku dosáhl jednoho z největšího úspěchu v kariéře, kterou započal už před třiceti lety. Vyhrál slavnou dálkovou soutěž a triumf přidal ke dvěma rallyovým titulům z kraje devadesátých let.

ČTĚTE TAKÉ: Dakar vyhrál poprvé Sainz. Čagin vyrovnal Lopraisův rekord

Když ve Španělsku uctívaný „El Matador" v roce 1992 vyhrál s Toyotou Celicou svůj druhý titul mistra světa v rallye, netušil, že se jedná na více než sedmnáct let o jeho poslední velký úspěch. Přidal pak ještě pět titulů z Poháru konstruktérů, ale na individuální trofej za vítězství v celkovém hodnocení mistrovství světa už si nesáhl.

Z části to bylo zásluhou špatných rozhodnutí, jako když po své poslední mistrovské sezoně odešel od Toyoty ke konkurenční Lancii, která však pro rok 1993 neměla dobré auto, a tak šampionát převálcoval jeho bývalý zaměstnavatel.

ČTĚTE TAKÉ: Závodit s kamazy? Naivní představa, tvrdí čtvrtý Macík

Více ale provázela Sainze smůla, obrovská smůla. Pro sezonu 1998 přijal od Toyoty nabídku k návratu, aby se s Corollou podílel na novém projektu WRC. Vyhrál hned při svém prvním startu v Monte Carlu a přestože si v tomto ročníku připsal už jen jedno vítězství na Novém Zélandu, do posledního závodu bojoval s Tommy Mäkinenem o titul mistra světa.

Proklatý půlkilometr

A když Fin se svým Mitsubishi odstoupil na Britské rallye už první den, cesta k titulu byla volná. Sainzovi stačilo dojet do čtvrtého místa. Všechno měl pod kontrolou a směřoval k triumfu, když jeho Corolla odmítla pokračovat pouhých 500 metrů před cílem poslední rychlostní zkoušky.

Svět obletěly záběry Sainze, jak vedle svého auta nechápavě kroutí hlavou. Mäkinenovi spadl do klína třetí titul v řadě a Toyota s japonským rivalem prohrála i Pohár Konstruktérů. Tak blízko titulu už pak Španěl nikdy nebyl. Za rok se počtvrté a naposled radoval Mäkinen a pak už přišla nadvláda francouzských značek Peugeot a Citroën, jejichž piloti až na jedinou výjimku sebrali až doposud všechny individuální tituly světových šampionů.

Kariéru zakončil v roce 2005 sice v Citroënu, kde ale už jen kryl záda fenomenálnímu Sébastienovi Loebovi. Poslední rallye vyhrál Sainz s Xarou o rok dříve v Argentině a počet vyhraných rallye tak zakončil na čísle 26.

Sainz odcházel nejen jako bývalý dvojnásobný mistr světa, ale také jako držitel mnoha pozoruhodných rekordů. Dodnes má na kontě nejvíce startu, nejvíce umístění na stupni vítězů i nejvíce bodu. V roce 1990 jako první neseverský pilot vyhrál Finskou rallye, což se od té doby povedlo už jen třem jezdcům.

ČTĚTE TAKÉ: Dakar: Liaz bojuje o zázrak, Krejčího okukovaly hvězdy

El Matador ale ve třiačtyřiceti letech po odchodu ze světa rallye neřekl poslední slovo. Byla tu ještě jedna výzva, jeden nesplněný sen, jehož realizaci si Sainz nechal na „závodnický důchod" - vyhrát dakarské dobrodružství.

Čtyřleté čekání je u konce

Brzy se spojil s Volkswagenem, který budoval tovární tým pro dálkové soutěže s hlavním cílem vyhrát na Dakaru. Sainz měl být jeho hlavním trumfem v rukávu. Poprvé startoval v roce 2006, ale až do roku 2007 kralovaly vozy značky Mitsubishi. Rok 2008 byl zrušen a tak se až loni po přesunu do Jižní Ameriky ujaly vlády již dostatečně vyladěné Tuaregy od Volkswagenu.

Jenže na Sainze znovu vycenilo štěstí zuby. Nikoli v radostném úsměvu, ale v poťouchlém šklebu, který připomněl deset let starou noční můru. V poslední etapě si jel pro vysněný triumf, ale spadl do pořadateli neoznačené strže a byl z toho další krach těsně pod vrcholem.

Vyšlo to až letos. Nejtěsnějším rozdílem v historii závodu porazil týmového kolegu Násira Attíju. Po 14 etapách a 5000 odjetých kilometrech měl v cíli náskok pouhých 132 sekund.

"Splnil jsem si dlouholetý sen, který jsem snil od chvíle, co jsem skončil v klasické rallye. Zbavil jsem se obrovského tlaku, protože tahle rallye je extrémně tvrdá a stejně takový byl boj o vítězství. Jsem neskonale šťastný, že jsem u cíle," radoval se Sainz, jehož dlouhý příběh ještě nekončí. Závodnické rukavice si navlékne i za rok, kdy se Dakar nejspíš vrátí do Afriky. Pro El Matadora další výzva.

Foto: ČTK