Cíl splněn. Martin Macík při své třetí účasti na Dakaru jako pilot uzavřel se svým kamionem elitní desítku. V posledních čtyřech etapách se do ní vešel vždy a jeho výsledky se s postupem času stále zlepšovaly. V závěrečném dějství přijel Macík do Buenos Aires dokonce v sedmém nejrychlejším čase a fungování celého týmu si v cíli pochvaloval.
"Všechno šlapalo, jak mělo, projevila se precizní příprava, kterou jsme věnovali autu i sobě," hodnotil po závodě. Právě se svou žlutou Liazkou byl nadmíru spokojený. "Vlastně jsme po celý Dakar nezaznamenali žádné závažné poruchy ani zdravotní problémy," řekl pro web Big Shock Racing týmu, jehož je součástí. V poslední etapě si ale podle svých slov přesto ještě užil trochu toho pravého závodění.
"Byly to neskutečné nervy. Startovali jsme podle celkového umístění a celou dobu jsme bojovali jak s MANem před námi, tak i s tím za námi," popisoval loučení s nejtěžším závodem tohoto typu na světě. Ten navíc projetím cílovou páskou úplně neskončil, někteří soupeři se s horším výsledkem nechtěli jen tak smířit. "Peter Versluis (v cíli celkově jedenáctý - pozn. autora) si to s námi přijel vyříkat. Nakonec museli zasáhnout i organizátoři," řekl Macík k překvapivé dohře závěrečné etapy, kdy se dostal do konfliktu s nizozemským pilotem.
Macíkovým dlouhodobým snem je vyrovnání výsledků svého otce, který byl na Dakaru nejlépe čtvrtý v roce 2010. Před startem proto věřil, že by se mohl podívat i do nejlepší pětky. "Někdy bych si k ní chtěl čuchnout. Jsou tam ale piloti, kteří jeli desetkrát nebo patnáctkrát. Já pojedu jako pilot potřetí," vyprávěl před odjezdem do Jižní Ameriky.
Ze zkušeností tedy sice příliš těžit nemohl, přesto si ale vedl dobře. Z českých pilotů byl lepší jenom Aleš Loprais, který dojel sedmý. Martin Kolomý, který jako jediný z českých jezdců dokázal získat prvenství v etapě, skončil i vinou častých technických problémů na patnáctém místě.
