Špotáková: Chci Němcům ukázat, jak hází česká holka

Teď už to není tak, že by oštěpařka Barbora Špotáková „mohla" uspět na mistrovství světa. Jako světová rekordmanka a olympijská vítězka na šampionátu v Berlíně prostě uspět „musí". A moc dobře to ví. Atletický šampionát v Berlíně začíná v sobotu.

„Je to svazující. Ale chci Němcům ukázat, že česká holka umí házet lépe, než jejich favoritky," míří směrem k největším soupeřkám - Steffi Neriusové a Kristyně Obergföllové.

Tyhle dvě atletky jsou, dost možná, největšími německými nadějemi na zlato v celém programu mistrovství. Budou chtít vyhrát. Sledujete jejich přípravu?
Trochu. Vím, že nehází moc, že zatím nijak nezáří. Ale já jsem soupeřky nikdy moc neřešila. Důležité je, abych předvedla co nejlepší výkon. Dá se říct, že teď spíš soupeřky sledují mě.

Není se co divit. Jste favoritka na vítězství. Jaké to je - teď, když už se od vás zlatá vlastně čeká?
Je pravda, že ta situace je jiná. Do Ósaky jsem před dvěma lety jela jako jasná dvojka za Oergföllovou, ale vyhrála jsem. Teď už jsem jednička. Ta motivace se liší.

Jste více nervózní?
Nervozita musí být. Mistrovství světa není žádná sranda. Nesmím si myslet, že přijdu, hodím prvním hodem sedmdesát metrů a vyhraji. Ale já jsem ráda, že jsem byla po celou přípravu zdravá, že se všechno dařilo. Navíc moje výsledky jsou poslední dobou konzistentní, nekolísají. Jsou stabilní.

Dá se najít na tom „zlatém tlaku" něco pozitivního?
Určitě. Já se to všechno snažím převrátit do pozitivní roviny - třeba tak, že vím, že soupeřky se budou bát víc mě, než já jich.

Ještě k těm dvěma Němkám. Opravdu jste se s nimi definitivně „spřátelila", pokud něco takového existuje? Dříve na mě, a nejen na mě, působily morousky, odtažitě...
Ale ne, docela jsme se skamarádily. Při závodu se spolu však určitě bavit nebudeme, to se každá soustředíme na sebe. Hlavně Kristyna Obergföllová, ta je hodně na sebe, hodně uzavřená. Po závodě to ale bude jinak.

Berlín, kde se šampionát uskuteční, je blízko. Budete mít určitě podporu českých diváků. Těšíte se?
Jasně. Jen ode mě tam jede 50 lidí. Očekávám hodně českých vlajek v publiku. Mně se v Německu celkově závodí hodně dobře, lidi tam atletice hodně rozumí.

Do Berlína jedete vlakem, neletíte. Je to příjemnější?
Určitě. Bude legrace. Jedou všechny moje atletické kamarádky. Já v letadle nejsem moc výřečná, protože se docela bojím. To ve vlaku bude něco jiného (směje se).

Až vystoupíte v Německu, budete přemýšlet kolik stačí na medaili?
Jako na jakoukoliv? Řekla bych, že tak 66 metrů na bronzovou.

A na zlatou?
Těžko říct. Přehození té magické hranice 70 metrů by bylo příjemné.

A vyhrajete prvním, nebo posledním hodem?
(směje se) Prvním bych chtěla hodit daleko a ...no... Vyhrát prvním by bylo hezký. To by byla pohádka, žádný drama jako loni při olympiádě... Nevím...

Ale tak posledním by to taky nebylo špatné...
Vyhrát posledním, tak jako v Pekingu, to je nádhera. Já se na poslední hodně koncentruji. Dokaď na tréninku nehodím poslední dobrej, tak neodejdu. Hodím klidně dvacetkrát, než jsem spokojená.

Foto: archiv, ČTK