"Sorry kluci, příště." Jaromír Jágr se po vítězství 4:0 nad Rakouskem nejprve odmítl se zástupci médií bavit. Po několika minutách se ale nečekaně vynořil za zády právě zpovídaného kapitána Jakuba Voráčka. "Já jsem neměl čistý svědomí, tak jsem se vrátil," smál se typicky, od ucha k uchu, a trpělivě odpovídal na palbu otázek.
Proti Rakousku jste opět patřil k nejlepším hráčům. Jak se cítíte?
V pohodě. Každý zápas je samozřejmě jinej, ty šance tam vždycky jsou. Dneska jsem jich měl spoustu a nedal jsem góla. Tak to je. Někdy tam spadne všechno, někdy ne.
Největší šanci jste měl ze svého úniku, diváci aplaudovali vaší chytré otočce. Chyběl jen gól a mohli řádit ještě víc...
(smích) Tak to většinou bejvá. Bohužel se to hraje na góly a ne na krásu. Táta mi vždycky říkal, že to není krasobruslení, ale hokej. Za krásu ti nikdo body nedá. Když je to 4:0, chceš vždycky udělat něco pro lidi nebo vymyslet něco extra.
Zdá se, že širší kluziště vám problémy nedělá.
Já se necítím špatně. Hraju si zatím, to co potřebuju, Růža (trenér Vladimír Růžička, pozn. aut.) to dobře střídá. Já jsem hlavně zhubnul. I když mám pořád 110 nebo 105 kilo, dříve jsem měl 115. Je těžký hrát, když všichni mají osmdesát. Bych je chtěl vidět s třicetikilovou vestou, jak by jezdili. Zase to má svoje výhody, jsem silnější u mantinelu.
Žádný problém tedy po změně z užšího kluziště z NHL necítíte?
Bruslení není problém, pokud máš puk na holi. Pokud ho nemáš, honíš ho, kazíš přihrávky, tak potom je to problematický a musíš daleko víc jezdit. Ten, kdo má puk, určuje způsob hry a je daleko obtížnější bruslit u puku. Je to náročnější. Pokud budeme mít puk na hokejkách, je jedno, jestli je to široký nebo úzký kluziště. Důležitý je, abychom ho měli.
Proti Francii jste ho měli na holi často. Jenže se čekalo na gól více než půl hodiny. Byl to zápas především o vaší trpělivosti?
(přemýšlí) To si nemyslím, oni hráli dobře. Někdy mi přišlo, že bruslili líp než my. Prvních dvacet minut určitě. To je myslím náš problém. Pak samozřejmě odejdou, nerozloží si síly. Nekoukají na to, že je to maratón a sprintují prvních deset kilometrů. Proto jsou ty problémy v prvních třetinách.
Jak vnímáte po pěti zápasech sílu českého týmu?
Těžko posuzovat, poslední dva zápasy jsme měli slabší soupeře, ještě máme Německo a Švýcarsko. Co si budeme namlouvat, čtvrtfinále bude rozhodující. Nezáleží jen na naší hře, ale také na tom, co vás soupeř nechá hrát. Nemyslím si, že hrajeme úplně dobře, to určitě ne, máme spoustu mezer v naší hře.
Cítíte alespoň, že se sehranost týmu zlepšuje?
To si nemyslím. Jsem upřímnej, já si nebudu nic namlouvat. Hrajeme s pro nás relativně slabšíma soupeřema, než jsme hráli první tři zápasy. Důležité je, abychom netrávili tolik času v naší třetině. Nemyslím si, že máme tolik času na to, abychom se zlepšili. Míň chyb budeme dělat, pokud budeme v obraně trávit co nejméně času. Alespoň tak to vidím já.
Má tým podle vás nějaké rezervy?
V posledních zápasech byly na přesilovce, dáváme si moc komplikovaný příhrávky, zbytečný, skrz třetinu, kde je spousta hráčů, co je chytěj. Myslím, že by se tyhle věci měly řešit jednodušeji. Přesilovky jsme poslední dva zápasy vůbec nehráli dobře. Je pravda, že jsme je ani v přesilovkách nemuseli dávat, ale nesmíme se nechat uspokojit. Až přijde velkej zápas, přesilovky to musí rozhodnout.
Čím to podle vás je?
Vymýšlíme kraviny. Připadá mi, že když můžeme střílet, volíme přihrávku skrz hráče. Všichni se stahují před branku, takže jsou tam buď brusle nebo hokejky a něco trefíš. Doba gólů do prázdné brány z roku 1980 je už pryč.
I přes tato trápení jste za poslední dva zápasy diváky potěšili devíti góly...
Jakmile to zrychlíme a obránci najdou útočníky, je to dobrý. Přihrávky jim musí chodit. Pokud si pro ně nepůjdeme, budeme se trápit s kýmkoliv. Máme docela dobrý hráče, kteří by měli být schopní hrát jeden na jednoho, hlavně proti těmto soupeřům.
Často se vám točí levá křídla, dnes ve vaší formaci nastoupil Roman Červenka. Je to pro vás problém si neustále zvykat na nové hráče?
To víš, že to není jednoduchý. Já bych byl nejradši, kdybych měl stálou pětku. Ale trenér musí zkoušet určité varianty, protože klíčový zápas přijde za čtyři dny. Těžko můžu říct z voleje: "Takhle ty pětky budou a zůstanou tak celej turnaj." To prostě nejde. Maximálně tak u Rusáků v 80. letech, ale to byl tým z CSKA a hráli spolu celý rok, celých deset let. Naopak tady trenér do poslední chvíle neví, kteří hráči přijedou a nemůže si je vyzkoušet. Růža je takovej kuchař, ten to vždycky nějak zamíchá.
Tým poprvé neinkasoval žádný gól. Co říkáte na výkon Ondřeje Pavelce?
Hlavně ze začátku měli docela dobrý příležitosti. Není to jednoduchý, diváci tě ženou, soupeři hrají na brejky a někdy se stane, že ujedou. Máme všechny kvalitní brankáře. Nemůžete je soudit podle toho, že se jim nepovede jedno utkání. Saša Salák neměl štěstí, ale to neznamená, že není kvalitní.
Hodně se daří i čtvrté lajně, kde po boku Jana Koláře řádí Martin Zaťovič s Dominikem Simonem. Co na jejich souhru říkáte?
Líbí se mi, když hrají spolu a hrají svůj styl. Jsou to všichni prckové. Jsou to hráči, co nebudou hrát u mantinelu jeden na jednoho, ale budou si svým pohybem vytvářet šance. Je rozumný je nechat pospolu. Připomínají mi trochu Pateru, Vejvodu a Procházku. Ti sice dávali více gólů, ale mají podobný styl.
Proti Francouzům jste zase upoutal fanoušky tím, že jste se za mladíka Dominika Simona málem popral. Šlo o nějaký psychologický vzkaz soupeřům?
Vyplynulo to ze situace. Víceméně by to udělal každý, kdo hrál kolektivní sport. Každý hráč potřebuje toho druhého a je úplně jedno, jestli ho potřebuješ tím, že ti dá dobrou nahrávku, nebo tím, že tě brání. Pět hráčů musí hrát pořád spolu a je jedno, jestli je to při šarvátce, nebo při běžné hře.
Užíváte si atmosféru?
Je to hezký. Tahle atmosféra se dá srovnat s play-off v Americe. Dlouho už jsem ho nehrál, základní část je tam něco jiného. Tady jsou ale fanoušci daleko víc hlučnější. I vybrané písničky diváky nakopnou. I proto se hráči snaží za rozhodnutého stavu nehrát na údržbu a vstřelit pro diváky co nejvíce gólů.
Vaše jméno často skanduje celá hala. Jste sice za celou kariéru zvyklý, ale potěší to stále ve vašich 43 letech?
Já hlavně hraju proto, abych národnímu týmu pomohl uhrát co nejlepší výsledek. Fanoušci tím žijou a bylo vidět, že si přejou, abych dal góla. Já se snažil, ale nevyšlo to.
Někteří hráči se chystají zítra na fotbalový šlágr Sparty s Plzní. Komu budete fandit?
Já nikam nejdu. Komu budu fandit? Vím, že hraje Sparta s Plzní... Není důležité, komu budu fandit. Je ale hezký, že jeden zápas prakticky rozhodne o tom, kdo bude mistr.
