Mělo to být parádní vyvrcholení, jak se patří. Souboj o zlato, bitva obhájců titulu z minulého šampionátu v Minsku proti hvězdnému a suverénnímu výběru Kanady. Navíc v parádní atmosféře. Rusové však finále českého mistrovství světa vůbec nezvládli. A loučili se ostudou, kterou si utrhli nejen přímo v zápase, který prohráli 1:6. O pořádný trapas se postarali také po utkání, když v průběhu ceremoniálu nesportovně prchli do kabiny.
Okázalé ruské kroje, typické beranice, červeno-modro-bíle pomalované obličeje. Už hodiny před velkým finále bylo v okolí vysočanské arény více než jasné, kdo bude mít v posledním zápase šampionátu výhodu větší divácké podpory. Byli to pochopitelně ruští fanoušci, kteří před zápasem vzali útokem fanzónu i přilehlé restaurační zařízení. Aby se patřičně naladili a v tisícihlavých špalírech pak zamířili na poslední bitvu. Všude na tribunách fanoušci v modročervených dresech se zlatým znakem uprostřed. Především jejich zásluhou byla O2 aréna vůbec poprvé vyprodána na zápas, ve kterém neúčinkoval domácí český tým.
Ruští fanoušci vytvořili svému týmu takřka domácí atmosféru. Prodavači klobás v útrobách stadionu, tedy alespoň ti hokejem nepolíbení a neznalí obsazení posledního dějství šampionátu, si museli připadat, jako kdyby kroutili šichtu při zápase Česka. Hala se otřásala v základech. Jen místo skandování "Češi, do toho!" dunělo celým stadionem "Russia, Russia", a místo gólu chtěly ochozy šajbu.
Skepse. Na ledě i v ochozech
Rusům to však nebylo nic platné. Na ledě s favorizovanou Kanadou drželi krok jen necelou první třetinu. Kanaďané, kteří do Prahy přicestovali dost možná s tím nejlepším týmem, jaký kdy na mistrovství světa měli, pak rozjeli kolotoč, díky kterému předtím na turnaji válcovali každého soupeře rozdílem třídy. A zatočili také se vždy ambiciózním Ruskem. Parta kolem Malkina a Ovečkina vůbec nestačila. A po dvou třetinách na kostce nad ledem svítilo o všem vypovídající skóre 4:0.
A stejně tak, jako skomírala ruská naděje na obhajobu zlatých medailí z Minsku, uvadala také zprvu bouřlivá atmosféra. O přestávce u občerstvení s pivem, kde předtím především ruští fanoušci pravidelně tvořili několik desítek metrů dlouhé fronty, teď bylo nezvykle prázdno. K radosti kanadských příznivců, kteří nemuseli příliš čekat, aby jedním půllitrem za druhým už s předstihem slavili velký triumf. Zato ti ruští na pivo chuť příliš neměli. Asi by spíš raději něco ostřejšího, nejlépe samozřejmě vodku - na nervy a na žal. Marná sláva, jejich národní mok v 02 areně k mání nebyl. A u stánků jim pšenka nekvetla.
Stejně jako jejich hokejistům na ledě. O zdramatizování se pokoušeli marně. Kanada byla v Praze prostě neporazitelná. Neměl na ni na turnaji zdaleka nikdo, ani slavná sborná neměla síly "javorové listy" potrápit. Finále se dohrávalo v duchu kanadské exhibice. Výsledek: 6:1. Pro tým z kolébky hokeje sladká tečka. Pro Rusko debakl. Blamáž. Trapas. A ostuda.
Válka na dálku a úprk do kabiny
Snad ještě větší ostudu než v samotném utkání si však frustrovaní ruští hokejisté utrhli až po něm. Ihned poté, co při slavnostním ceremoniálu převzali stříbrné medaile, se většina z nich sebrala a zmizela v útrobách stadionu. Aniž by, jak se ve sportu sluší a patří, počkala na korunovaci vítězů. A aniž by vyslechla kanadskou hymnu. Nedůstojný konec jinak skvělého turnaje. Hanba. A věc, která je na špičkové sportovní události typu hokejového šampionátu nevídaná.
Rusové jsou na to ale specialisté. Podobný kolaps předvedli na mistrovství světa před pěti lety po prohraném finále s Českem. Tehdy si všichni demonstrativně sundali stříbrné medaile z krku. Jedinou výjimkou byla největší hvězda Alexandr Ovečkin, snad jen on si cenný kov na krku nechal. Stejně tak byl Ovečkin (společně s další hvězdou Jevgenijem Malkinem) také v hrstce ruských hokejistů, kteří v neděli dokázali skousnout porážkou, rozhodli se vítězi projevit úctu a na ledě zůstat.
Na rozdíl od velezkušeného kapitána Ilji Kovalčuka, jenž byl mezi prvními hráči, kteří led opouštěli. U vrátek se zastavil a vyzýval ostatní, aby zamířili do kabiny. Většina tak učinila, jen skupinka kolem Ovečkina pořád stála na modré čáře. Kovalčuk mohutnými gesty poroučel k odchodu, Ovečkin reagoval gestikulací, že počkají do konce vyhlašování.
Byla to válka na dálku. Souboj ruské legendy minulosti s ruským lídrem současnosti. A jednoznačně lépe z ní vyšel Ovečkin. I když ji nevyhrál. Ve chvíli, kdy kanadský kapitán Sydney Crosby zvedl nad hlavu pohár a v mistrovském dešti padajících zlatých konfet začal slavnostně kroužit po ledě, si Kovalčuk pro neposlušné spoluhráče osobně dojel. A kanadskou hymnu v podání živého orchestru už na hrací ploše nevyslechl žádný ruský hokejista.
Kanaďané si tím však mistrovské radovánky zkazit nenechali. A po zásluze bujaře slavili jubilejní pětadvacátý titul. A nutno podotknout, že také před zraky ruských fanoušků, kteří ve většině - na rozdíl od svých hokejistů - na ceremoniál zůstali až do konce. A ač očividně zklamaní, novým šampionům sportovně vzdali holt uznalým potleskem.
