Ta otázka se vynoří vždy, když při Velké pardubické zemře kůň. Tak jako letos, kdy na zranění po skoku doplatil Klip, tak jako před rokem, kdy se na obávaném Taxisu zranil Cieszymir. Ta otázka zní: musí být kůň se zlomenou nohou vždy utracen? Odpověď není jednoduchá a lze říct, že svou roli hrají peníze.
Pohled na trápícího se koně není pěkný, vždy vyvolá mnoho emocí. Pro většinu fanoušků jde o automatické vyústění vážných zranění, pro chovatele je zlomenina nohy u koně noční můra. Zlomená noha neznamená vždy automatickou smrt, jak by se mohlo zdát. V některých případech však není jiná možnost než koně utratit.
V případě Klipa z Hřebčína Albertovec, který se zranil při překonávání prodlouženého Taxisu, jiná možnost než utracení zřejmě ve hře nebyla. „Klip si bohužel nohu přímo urazil. Visela mu jen na kůži. S tím už mnoho dělat nešlo," řekl zkušený trenér a veterinář Čestmír Olehla.
ČTĚTE TAKÉ: Majitel hřebčína přežil svého Klipa jen o několik hodin
Ostatně i žokej Jan Faltejsek krátce po svém pádu z koně věděl, že je vše ztraceno. V návalu emocí zahodil přilbu a utekl z místa pryč. Veterinář usmrtil Klipa přímo na místě, aby ukončil jeho bolestivé trápení.
Olehla je přesto přesvědčen, že utracení koně není důsledkem každého vážného zranění.
„Záleží hodně na tom, v jakém místě ke zlomenině nohy dojde. Čím níž jsou kosti zlomené, tím vyšší je šance, že kůň může být operován," uvedl Olehla pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Pokud se však úraz stane ve vyšších „patrech" nohy zvířete, je to daleko složitější. „Jakmile dojde k úrazu, o dalším postupu rozhoduje fakt, zda je zlomenina otevřená nebo mírnějšího charakteru, a jestli jsou poškozeny okolní tkáně a šlachy."
| Kdo je Čestmír Olehla: |
Mezi další nejslavnější koně z jeho péče patří i Masini, který byl v jeden moment nejdražším dostihovým koněm v Česku. Colorado zase vyhrál prestižní dostihy v Miláně a Meranu. |
Jeden z nejznámějších a nejuznávanějších českých trenérů koní a také veterinář. Jím trénovaní koně se mohou pochlubit velkými úspěchy. Registana a Železník patří k legendám Velké pardubické. Registana ji vyhrála v roce 2003 i 2004. Železník pak v letech 1987, 1989 a 1991. Magnusův případ je vskutku pozoruhodný: nositelé jeho krve měli například značné zastoupení i v letošních rámcových dostizích v Pardubicích. V prvním startovali hned čtyři, jeden z nich doběhl třetí. A ve druhém dokonce Ignacio zvítězil. „Je to taková satisfakce," říká Olehla.
Olehla: Většina ze závodních koní není pojištěna
Klíčovým faktorem ovlivňujícím další osud zraněného koně jsou ekonomické možnosti chovatelů. Ne všichni si mohou dovolit nákladnou operaci a následnou rekonvalescenci.
„I v tomto případě záleží na vážnosti zranění. Menší chovatelé nemají takové finanční možnosti jako třeba stáje, které se účastní Velké pardubické," říká Olehla.
„Když budete mít jednoho koně a stane se mu vážné zranění, jeho budoucnost je jen na vás. Ve větších chovech se musí zvážit i to, zda pro ‚maroda' máte po operaci místo k ustájení."
Olehla považuje za problém také to, že v Česku neexistují žádné „starobince", ve kterých by mohli vážně zranění koně dožít.
Na otázku, kolik zraněných koní je zachráněno a mohou dál žít, má jednoduchou odpověď. „Konkrétně naše stáj (Wrbna Racing Světlá Hora - pozn. red.) se snaží zachránit každého, pokud to jen jde. Můžeme si to dovolit. Současná společnost se velmi těžko smiřuje s tím, že jejich oblíbený kůň či zvíře musejí po zranění zemřít. Vzhledem k tomu, že neexistují místa, kde by mohli takoví koně dožít, jedinou možností jak mu ulevit je smrtící injekce."
Konkrétní ochrana před ztrátou cenného koně v podstatě neexistuje. „Většina závodních koní ani není pojištěna. Pojišťovny na to nejsou přímo zařízené, a ani to není snadno proveditelné. A navíc - jen těžko se vám taková investice vrátí," dodává Olehla.
Foto: ČTK
