Všichni od něho čekali další famózní výsledek, pokoření ostravského rekordu, parádní čas před blížící se olympiádou v Londýně. Jenže jamajský "Blesk" Usain Bolt se na Zlaté tretře trápil. Fenomenální sprinter ale i tak ukázal svou jedinečnost a rozpaky z oválu nahradil nadšeným fanouškům svým otevřeným srdcem.
Na dráhu nastoupil netradičně už uprostřed hlavního programu, divákům na vítkovickém stadionu bylo přesto jasné, že se blíží vrchol večera. Milovaného Bolta dlouho vytleskávali, skandovali jeho jméno.
"Usain Bolt," zařvala část tribuny. "Jaromír Jágr," pokračovali fanoušci ve skandování a nejrychlejšímu muži planety připomněli jeho hokejového kamaráda, který mu v Ostravě kdysi věnoval i svou hokejku. Oba se přátelí a vzájemně obdivují.
Sprinterský rekordman mezitím rozjížděl svou dlouho očekávanou show. Otáčel se k fanouškům, říkal si o potlesk. Výraznou gestikulací dostával stadion do euforie, suverénně režíroval napětí.
Když je triumf zklamáním
Očekávání byla maximální. Šlo o první evropský start Bolta letos, navíc v olympijské sezoně. Padnout měl rekord mítinku, možná i víc. Poryvy výkřiků nadšených fanoušků najednou utichly, Bolt zaklekl, pokřižoval se.
Kvůli předčasnému vyběhnutí jednoho ze závodníků se ale musel start opakovat a molekuly nervozity pohltily stadion naplno. Výstřel, další dávka ticha. Bolt jakoby se zasnil, diváci celou situaci nechápají, jamajský suverén ztrácí a musí soupeře dohánět.
Za chvíli už je Bolt v čele, protíná cíl stovky, padá k zemi a jeho pohledu vládnou rozpaky. Čas 10,04 je zklamáním pro něho i fanoušky. I loni, kdy bojoval po zranění s kondicí, byl v Ostravě rychlejší.
Uvnitř smutek, na rtech smích
"Jsem překvapený, jako vy všichni. Nevím, co se stalo. Přišel jsem zaběhnout kvalitní čas, ale to se nepovedlo. Asi nemám svůj den, počasí nebo protivítr v tomhle roli nehrají. Přes to všechno ale fanouškům za jejich podporu děkuji," soukal ze sebe Bolt a zdálo se, že svádí boj sám se sebou.
Pak ale atletický král ukázal, v čem je jeho kouzlo. Zašlapal osobní zklamání, nečekaný zmar, který jím v tu chvíli cloumal, a vyběhl za diváky. Všechny zdravil, děkoval za podporu. Oběhl ovál a bavil svými gesty, neotřelými pozámi.
Zprvu rozpačití fanoušci byli nadšení. Zapomněli na hořkosladké Boltovo vítězství a užívali si jeho bezprostřednost. Stadion opět skandoval jméno atletické hvězdy, boltománie se stupňovala.
Ostravský "neúspěch" atletického showmana naplno odhalil jeho jedinečnost. Ne tu sportovní, ale především lidskou. Radost totiž dokázal Bolt rozdávat, i když se sám uvnitř trápil. Fenomén Bolt prostě nejsou jenom superrychlé nohy. Ostrava je toho důkazem.
