V sedmatřiceti letech stále závodí. Bez atletiky nemůže vydržet, miluje víceboj i lidi kolem něho. Světový rekordman Roman Šebrle žije bitvou o nominaci na olympiádu v Londýně a má jasno, že na vrcholné sportovní akci letošního roku nebude v žádném případě chybět. "To už bych tam raději přijel aspoň jako divák, než abych to sledoval jenom v televizi," říká atletická legenda.
Letenku do Londýna si chtěl Šebrle zajistit už minulý víkend na mítinku v rakouském Götzisu, jenže závod nakonec nedokončil. Necítil se v optimální formě a rozhodl se šetřit síly na Kladno. Právě tam chce za dva týdny na dalším vícebojařském podniku olympijský limit splnit.
Obrovskou chuť závodit má prý Šebrle pořád. Atletické prostředí mu přirostlo k srdci natolik, že jej stále nechce měnit. "Tahle sezona zřejmě moje poslední ještě nebude," prozradil desetibojařský fenomén na tiskové konferenci kladenského mítinku.
Účast na olympiádě jste si mohl zajistit už během uplynulého víkendu v Götzisu, nakonec jste ale závod nedokončil. Nemrzí vás tahle propásnutá šance?
Určitě mě to trápí, zeptejte se manželky (smích). Ne, samozřejmě je mi líto, že to nešlo. Ale na druhou stranu, když si to vezmu zpětně, tak to ani jít nemohlo, protože ten trénink nebyl připravený tak, aby mi to v Götzisu šlo výborně. Čím jsem starší, tak potřebuji delší tu pomyslnou rozjezdovou dráhu.
Po zdravotní stránce jste v pořádku?
To ano. Jestli něco řeším, tak nějaké malé neduhy, ale nic vážného.
Z Rakouska šly zprávy, že jste měl při vrhu koulí problémy se zády?
To ano, trochu mně tam vystřelovaly do ruky nějaké bolesti, když jsem zabral na kouli, a při oštěpu. Ale jindy se to neozvalo. Řeším to s Pavlem Kolářem (fyzioterapeut - pozn. autora), ale už by to mělo být pryč.
Ještě stále nemáte kvalifikaci pro Londýn splněnou. Dokážete si představit i situaci, že byste se na olympiádu nakonec díval pouze v televizi?
To ne. Na olympiádu se v televizi rozhodně dívat nebudu. To už bych radši jel jako divák přímo tam.
Co vás vlastně u závodění pořád drží? Je vám sedmatřicet, všechny medaile máte, bodů už není tolik jako dříve.
Nevím. Ale v Götzisu jsem stejně jako vždycky před prvním dnem nespal, byl jsem nervózní. Přitom jsem si říkal: Ty vole, spi. Vždyť zítra uděláš 8 200 bodů, možná méně, když se nebude tolik dařit. Nevím, čím to je. Pořád mě to prostě baví. Nechce se mně jít do něčeho jiného, končit s kamarády, lidmi, které kolem sebe mám.
Šéftrenér Tomáš Dvořák naznačoval, že nastupující vícebojařská generace není taková jako ta vaše. Prý jí chybí i větší bojovnost. Jak se v tomto ohledu díváte na talentovaného Adama Helceleta?
Adam bojovník určitě je. Ale ještě je mladý, je otázka, jak se vyvine. Pravda je, že v Evropě to teď slabší je. I když přes 8 500 bodů letošního vítěze z Götzisu není špatné. Nicméně dříve třeba stačilo přes 8 700 jenom na třetí místo. V naší generaci už musel člověk udělat nějaký výkon, aby Götzis vyhrál. Ale třeba to zase bude v budoucnu jinak.
Už po třetí rok plníte limity na poslední chvíli. Neříkáte si někdy, jestli vám to za to ještě vůbec stojí?
Udělal jsem chybu, že jsem na Götzis trénoval jinak, než jsem měl. To ano. Ale pořád se nejedná o nějaké trápení. To přijde, až když se to nepovede na Kladně. Zatím jde o normální průběh. Člověk se rozzávodí, postupně udělá víc bodů. Samozřejmě to ale už není jako dřív, kdy jsem třeba v Götzisu udělal obrovské body a pak ještě víc. To se ale nedá nic dělat.
Nebude tahle sezona vaše poslední?
To asi ne. To bude až ta příští. Ještě bych rád chtěl závodit v hale, zvážím účast na mistrovství světa. Tohle není jako hokej, tady nejde skončit a pak se vrátit. Až to zabalím, bude to definitivní.
