Na víkendovém mítinku v Kladně chtěl desetibojař Roman Šebrle pokořit hranici 8200 bodů a zajistit si místo v olympijské show v Londýně. Silný protivítr a vytrvalý déšť ale jeho plány zhatily. Jeho 8097 mu ale otevřelo dveře na evropský šampionát v Helsinkách, tam se znovu pokusí proměnit svůj olympijský sen v realitu.
V cíli patnáctistovky se svíral v křečích, bojoval do poslední chvíle. Jeho výkon přesto na úspěšnou olympijskou kvalifikaci nestačil. "Limit jsem nesplnil, na druhou stranu je to další výkon přes 8 tisíc," říkal po skončení mítinku Šebrle.
Sedmatřicetiletý světový rekordman byl ale v dobré náladě. Oproti předchozímu mítinku v rakouském Götzisu se zlepšil a dobře věděl, že nebýt mizerného počasí, mohl předvést daleko více. "Když se na to podíváme celkově, tak tohle jsou suverénně druhé, a možná i úplně nejhorší podmínky, které jsem na desetiboji zažil," říkal za neustávajícího deště slavný desetibojař.
V Kladně jste chtěl bojovat o olympijský limit, ten jste nakonec nesplnil. Přesto jste alespoň překročil hranici 8000 bodů. Jak svůj víkendový výkon hodnotíte?
Limit jsem nesplnil, na druhou stranu je to další výkon přes 8 tisíc. I když 8200 bodů to nebylo, což je škoda. Na druhou stranu tady byly jedny z nejhorších podmínek, co jsem kdy zažil. Protivítr přesně na disciplíny, kde jsem to nepotřeboval, celý druhý den déšť. Kdybyste mně někdy řekli, že budu v těchto podmínkách skákat o tyči, tak bych vám řekl, že to teda ne. Takže nakonec jsem celkově docela spokojený.
Splnil jste alespoň limit na mistrovství Evropy v Helsinkách, přebije to zklamání z nepodařené bitvy o olympiádu?
Ale ano, jsem za to rád, ale s tím limitem jsem počítal. Ono 7800 (hodnota limitu) zase není tak moc. Přál bych si ale, abychom na Evropě udělali oba (i Šebrleho kolega Adam Sebastian Helcelet) těch 8200 a mohli jet na olympiádu.
K dosažení olympijského limitu vám chybělo 103 bodů, kde jste o ně přišel?
Když se na to podíváme celkově, tak tohle jsou suverénně druhé, a možná i úplně nejhorší podmínky, které jsem na desetiboji zažil. Před diskem začalo pršet, to jsem přesně nechtěl. Tyč to samé, oštěp taky. Protivítr na stovce, výšce, to je nejhorší, co může být... Těch 103 bodů bych tam našel hned.
V závěrečné patnáctistovce jste ale předvedl hodně dobrý výkon. Kde jste na to ještě sebral síly?
Měl jsem z toho strach, loni se mně nepodařila. Vystřelovaly mně bolesti do achilovek, celé jsem to tahal stehny. Teď jsem běžel dobře, v cíli jsem měl ještě síly, za což jsem rád. Ta rezerva mě těší.
Vaší novou trenérkou se teď stala sprinterská specialistka Jana Jílková. Co od spolupráce s ní očekáváte?
Těším se na to, v mém sportovním životě to bude něco nového, takže očekávám i nějaký impuls, alespoň co se týče běhů.
Chcete se soustředit právě především na zlepšení sprintů?
Určitě, paní Jílková je sprinterská specialistka, tak věřím, že mě ještě posune. Já jsem jí říkal, že z toho nemusí mít strach, že pomalejší už stejně zřejmě nebudu.
Koncem měsíce zamíříte na evropský šampionát do Helsinek. Na jaký výkon se tam cítíte?
Minimálně o 104 bodů lepší než tady.
