Tyčkařka Jiřina Ptáčníková tušila, že to bude emotivní zážitek, vzala si kvůli tomu i voděodolnou řasenku, kdyby se rozbrečela. Mistryně Evropy si na stupních vítězů užila nejintenzivnější pocity ve své kariéře. Poprvé jí hrála česká hymna, poprvé měla na krku medaili, a hned zlatou.
"Věděla jsem, že to bude emotivní, ale že až takhle, to jsem netušila," uvedla po vyhlášení roztřeseným hlasem a oči se jí leskly. Slzy chtěla zatlačit, ale prý to nešlo. "Nevěděla jsem, co dělat, jestli zatlačovat slzy, nebo si to užívat. Čím víc to vrcholilo, říkala jsem si: neřvi, neřvi, neřvi. Ale bylo to poprvé v životě," líčila.
Když na stožár stoupala česká vlajka a potřetí v Helsinkách se hrála česká hymna, Ptáčníkové se podlomily nohy. "Říkala jsem si: Ty jo, tak to je hotovo. Je to neuvěřitelný pocit, to si snad takhle užije úplně každý."
Stihla zavolat i svému příteli Petru Svobodovi, bývalému halovému mistru Evropy, který kvůli zranění už rok a půl nezávodí. Překážkář prý slavil celou noc. "Je pyšný. Měli jsme spolu nádherný telefonát, nebudu říkat o čem. Mistr Evropy patří k mistryni Evropy," usmívala se potutelně.
Nestihla ani odpovídat na gratulace. "Telefon jsem měla zahlcený, plná paměť, musela jsem to hned mazat," vykládala. Mluvil s ní z Prahy i otec František Ptáčník, bronzový medailista z HME v roce 1985, který se podílí na její přípravě. "Říkal, že to není fér, že už jsem lepší než on," smála se Ptáčníková.
Je si vědoma, že nyní bude před olympijskými hrami sledovanou atletkou, ve světových tabulkách je letos čtvrtá. "Trochu se toho bojím, když tak se někam schovám," plánovala. "Ty tabulky ale nemá cenu sledovat. Všechno se musí sejít, aby ta medaile byla," uvedla.
