Všechno měl dokonale naplánované. Na loňské olympiádě v Rio de Janeiru jamajský sprinter Usain Bolt zase získal tři zlaté medaile a mohl odejít na naprostém vrcholu, kterého vůbec mohl dosáhnout. On si kariéru však ještě chtěl prodloužit. "Tohle bude moje poslední sezona," vyhlásil na začátku roku. Cíl byl jasný - ještě jednou vyhrát v oblíbeném Londýně mistrovství světa a rozloučit se jako v podstatě neporažený král.
Jenže plán dostal smutné trhliny. Na stovce Bolt nestačil na Američany Gatlina s Colemanem a bral jen bronz. Poprvé od roku 2008 byl na velké akci poražen (s výjimkou MS 2011 v Koreji, kde však ve finále nejkratšího sprintu ulil start a byl diskvalifikován). Jako kdyby to bylo symbolické znamení, že už je skutečně čas z atletického světa odejít.
I přesto ale všichni čekali, že v závěrečné štafetě na 4x100 metrů Bolt ještě předvede poslední velkou show. Favoritem závodu byli sice Američané, ale i kurzy na medailový úspěch pro Jamajku byly velmi nízké. Nejrychlejší muž historie nastoupil už do odpoledního rozběhu, v cíli byl první a všechno se zdálo být v naprostém pořádku.
Ale večerní finále pak přineslo krutou tečku. Bolt převzal v zatáčce před cílovou rovinkou štafetový kolík a udělal pár rychlých kroků, kterými chtěl začít stíhat Američana Colemana a Brita Mitchella-Blakea. Vzápětí se ale chytil za nohu a bylo jasné, že ani tohle loučení nepřinese zlatou radost. Ba co víc, že fenomenální sprinter se ve svém posledním závodě kariéry ani nepodívá do cíle.
Skončil na kolenou, po odkulhané rovince padl k zemi zhruba dvacet metrů před cílovou čárou. Při pohledu na něj ho muselo být líto snad každému. Místo oslavných úsměvů, s kterými probíhal cílem celý život, teď zůstal jen ležet.
Za svou úžasnou kariéru si zasloužil úplně jiné loučení, osud na něj byl letos v Londýně nesmírně přísný. Bolta zdravotní problémy sužovaly dlouhodobě, koneckonců to byl i jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodl skončit už v relativně brzkém věku (30). Celou letošní sezonu věnoval přípravě na MS, pečlivě zvažoval každý start, před šampionátem závodil jen třikrát. Dokonce úplně vypustil milovanou dvoustovku, tak moc se ještě naposled chtěl stát králem nejkratšího sprintu.
Ale ne. Na stovce "jen" bronz a očekávaná náplast pak nepřišla ani ve štafetě. Na Boltově fantastických výkonech samozřejmě letošní Londýn nic nemění, ale jeho pověst nepřemožitelného krále zkrátka dostala trochu hořkou a zbytečnou pachuť.
Sportovci Boltovy velikosti by totiž měli odcházet ve zcela jiné situaci i za jiných okolností.
