Český ženský basketbal je na tom výsledkově nejhůře ve své historii (13. místo na mistrovství Evropy) a to v době, kdy by měl naopak začít sklízet ovoce z euforie, kterou vzbudilo stříbro na domácím světovém šampionátu v roce 2010. Bylo by jednoduché svalovat vinu na jednotlivce, problémem však je především to, že chybí spolupráce na celorepublikové úrovni a větší podpora klubů. Navíc přišla ztráta sebevědomí a ambicí, zrovna když se evropský basketbal vyrovnal.
Dá se řešit, co všechno měl trenér Ivan Beneš udělat jinak a zda by měli se sportovním ředitelem Luborem Blažkem, s nímž jsou u reprezentace již osm let, pokračovat. Je pravda, že realizační tým působil poraženeckým dojmem, ještě než turnaj začal, což se zřejmě projevilo i v úvodním zápase s Ukrajinou. Ovšem nebylo to proto, že si byli trenéři vědomi současných problémů a jen to dávali až moc najevo?
Alespoň jeden ze soupeřů Ukrajina - Maďarsko se dal porazit, protože český celek rozhodně není horší, což dokázal nečekanou výhrou nad silným Španělskem ve chvíli, kdy už nebyl pod tlakem. A dají se hledat detaily, proč zápasy s Ukrajinou a Maďarskem dopadly, jak dopadly. Případný postup ze skupiny by však jen zakryl skutečnost, že český ženský basketbal se propadl z elity do evropského průměru a že je třeba najít záchrannou brzdu.
Z pražského USK se sice povedlo vybudovat jeden z nejlepších klubů Evropy, jako dříve bývaly Žabovřesky Brno, ale je za cenu, že české hráčky mají v týmu druhořadou roli. Ostatní kluby nemají sebevědomí ani ambici se snažit USK alespoň částečně konkurovat a probojovat se do pohárové Evropy. Vyrůstají tak hráčky, které stačí na českou ligu, ale už jim chybí evropská nadstavba, kterou nemohou získávat až v reprezentaci.
Lze doufat, že loni nastavený systém v USK se zapojením mladých hráček pomůže vychovat silné individuality a lídra světové úrovně, ale je třeba řešit, jak pozvednout ženský basketbal na celorepublikové úrovni. Jak zajistit, aby některý z brněnských klubů, Hradec Králové, Nymburk či někdo další mohl hrát pravidelně evropské poháry a zabránit tomu, aby kluby nadále kladly reprezentaci překážky. Byly partnerem a ne opozicí.
Je třeba začít od základu zachraňovat jediný kolektivní sport v Česku, který byl v minulých letech schopný postoupit na olympijské hry.
Stejně jako hráčské osobnosti chybí i ty trenérské. Marian Svoboda z KP Brno sice na mistrovství Evropy trénuje Slovensko, Romana Ptáčková dokáže dlouhodobě s mladým hradeckým celkem sbírat úspěchy v lize, ale jasný kandidát na reprezentačního kouče není. Spíše by se muselo sáhnout do zahraničí. A je třeba si položit otázku, zda si reprezentace může dovolit postrádat zkušenosti, které Beneš s Blažkem nasbírali.
O tom musí rozhodnout výkonný výbor České basketbalové federace. Jisté ale je, že je potřeba přinést nový impulz a nový pohled. Ke škodě by nebyl ani ženský vliv a nabízí se rozšířit realizační tým o některou z hráček zlaté generace. Mohla by pomoct do týmu vrátit sebevědomí a udržovat dobré vztahy mezi hráčkami a realizačním týmem, jak je tomu u mužské reprezentace, kde je asistentem Luboš Bartoň a vedoucím týmu Radek Nečas.
