Je tak trochu renesanční sportovec. Dlouhodobě se drží mezi nejlepší stovkou světových squashistů, jeho švagr, světová jednička, věří, že by se mohl dostat dokonce do dvacítky. Vedle toho ale Jan Koukal stíhá kopat fotbalový krajský přebor za Dobříš, řádit ve sněhu na snowboardu, hrát poker a bojovat s předsudky o squahi jako rekreačním sportu. "Chybí tu akce, která by ukázala, jak zábavné je squash sledovat," tvrdí v rozhovoru pro online deník TÝDEN.CZ.
Při pohledu na vaše vedlejší aktivity člověka napadají hrůzné myšlenky. Nemáte strach ze zranění?
Dělám individuální sport, takže jsem rád, když si zahraju s partou fotbal za Dobříš. Ale občas nechápu, že se mi ještě nikdy nic nestalo. Co se snowboardingu týče, nejezdím na hraně. Baví mě freeriding, ale do větších akcí se s přáteli nepouštíme. Neskáču, nedělám žádné nesmysly. Občas se něco přihodí, ale vážnější zranění se mi zatím vyhýbají. Měl jsem nějaký ten výron kotníku, teď léčím naštípnutý prst. Nevím, jestli se s tím dá hrát, ale hraju.
Jak moc vás to omezuje?
Není to nic příjemného, ale teď jsem byl na turnaji v Polsku ve finále.
Už se vám stalo, že jste při squashi někoho zranil?
Stává se, že se trefíme míčkem do soupeře, ale to je spíš schválně. Když mě někdo trefí, vrátím mu to. Ale že bych někoho zranil, si neuvědomuju. Teď jsem naopak dostal raketou při zápase já, od toho mám zraněný ten prst.
Historické mistrovství
Jste spokojený s podporou, kterou českým squashistům poskytuje domácí svaz?
Svaz nás podporuje, ale spíš to beru jako bonus. Turnaje můžu objíždět hlavně kvůli sponzorům. Kdyby záleželo jen na spolupráci se svazem, asi bych se squashi naplno věnovat nemohl.
Jak složitě se shání sponzoři pro odvětví, které u nás nepatří mezi nejpopulárnější?
Není to jednoduché. Jednak spoustě firem ekonomická krize vzala peníze a navíc, na to jak jsme malá země, máme velké úspěchy v mnoha sportech. Z koláče, který už tak není nijak velký, si chce ukousnout velké množství zájemců.
Škodí squashi, že je často vyobrazován jako sport, který chodí hrát byznysmeni? Třeba golf má ohromný problém tohle překonat a dostat na hřiště větší masu lidí.
Squash má opačný problém. Hraje ho hodně lidí, ale nevnímají ho jako odvětví, které se dá dělat profesionálně. Jdou si zahrát, vyblbnou se, ale neuvažují, že by hráli ligu nebo turnaje. Chybí nějaká akce, která by lidem ukázala, že se dá hrát i vrcholově a může být zábavné squash sledovat. Když se pak někdo jde podívat do centra, je v šoku, jak ho to pohltí.
Pomůže podle vás malému sportu více prostor v televizi, nebo účast na olympiádě?
Kdyby se squash dostal na olympiádu, automaticky bude mít větší podporu od státu. Zvlášť, kdybychom měli šanci na medaili. Zároveň by získal i mediální prostor. Druhá rovina je dostat se do televize. O to se snažíme a teď se nám podařilo dohodnout s kanálem Nova Sport, že odvysílá mistrovství republiky. Což je historický okamžik, jelikož půjde o první přímý přenos českého turnaje v dějinách. Ještě to bude na celoskleněném kurtu v obchodním centru, takže můžeme nalákat kolemjdoucí, kteří si řeknou "To je pecka, chtěl bych si někdy zahrát!"
Budete se snažit oslovit i nového hráče na trhu společnost O2, která v nejbližší době plánuje spustit vlastní sportovní kanál?
My bychom chtěli, aby nešlo čistě jen o přenos, ale aby se jednalo o špičkový produkt. Proto jsme rádi, že jsme se dohodli s kanálem Nova Sport, jelikož mají také zájem, aby výsledek vypadal dobře. Natočit se dá cokoliv, ale otázkou je jak.
Junioři nezvládají přechod mezi dospělé
Mistrovství republiky jste vyhrál patnáctkrát, v Česku nemáte konkurenci. Jak se po tolika triumfech sbírá motivace na další šampionát?
Vždy jsem měl postupné cíle. Chtěl jsem vyhrát poprvé, podesáté, další velký cíl byl zvítězit patnáctkrát. Letos mám motivaci být ve finále právě proto, že budeme v televizi. Neuspět na tomhle mistrovství by bylo opravdu nešťastné. Nerad bych, aby všichni viděli, jak podruhé prohraju.
Před rokem jste prohlásil, že u mladých postrádáte chuť se zlepšovat. Změnila se od té doby situace?
Celkově je problém, že lidi jsou pohodlní. Dají přednost méně namáhavým věcem jako je Playstation, který v mnoha směrech sport nahrazuje. Chuť oddat se sportu je menší, což snižuje i šanci, že se někdo prosadí.
Vidíte mezi mladými hráči svého nástupce?
Máme šikovné juniory, ale problém je přechod do dospělé kategorie. Je to běh na dlouhou trať, bolí to a kluci nejsou ochotní obětovat tolik. Musí třeba tři roky makat, aby se přiblížili špičce. Když jsem začínal já, byla první stovka dobrá a za ní byli "turisti". Dneska je to jinak. Klidně může 50. prohrát s 250. na světě. Prorazit jenom do první stovky je složité a musíte k tomu mít i podporu sponzorů, protože první dva roky budete vypadávat v kvalifikacích a prvních kolech. To člověka nesmí odradit, musí sklopit hlavu a vydržet. Žádná zkratka neexistuje.
"Samouk" mezi elitou
Co bych měl jako začátečník udělat, pokud bych si chtěl squash vyzkoušet?
Jít do squash centra, půjčit si raketu a boty.
Na kolik peněz mě to vyjde?
Hodiny začínají od stovky na hodinu, což je padesát korun na jednoho. Půjčení bude podobné. Nejlevnější rakety se dají koupit do tisíce korun, to samé boty. Míček stojí asi stovku, ale vydrží několik hodin. Mojí raketu seženete přibližně za 3.200 korun.
Když budu chtít, aby se moje dítě věnovalo squashi, můžu ho to naučit sám, nebo je lepší si najmout trenéra?
Pro děti je určitě lepší trenér, protože když člověk získá špatné návyky, tak se hodně těžko přeučuje. A správné návyky jsou pro další hraní strašně důležité.
Vy sám máte v týmu zahraničního trenéra...
Spíš konzultanta. Tady v Česku mám ještě sparingpartnery, ale že bych měl trenéra, který by mě vyloženě vedl, to ne.
Takže se dá říct, že jste se do světové stovky dostal jako samouk.
Když jsem začínal se squashem, tak tu trenéři nebyli. První čtyři roky jsem trénoval na Strahově s Tomášem Cviklem, který mi dal dobré základy a od té doby jezdím po turnajích. Měl jsem trenéry na fyzičku, ale squashového kouče jsem neměl dlouho.
Jak se na to tvářili soupeři, když je začal porážet hráč de facto bez trenéra?
Je to paradox. Když jsem ve dvaceti vyjel poprvé na turnaj do Ameriky, porazil jsem šestnáctého na světě. Přišel za mnou jeden Australan a ptal se, odkud jsem, jestli tu máme trenéry nebo nějaké hráče. Když jsem mu řekl, že trénuju s juniorama, koukal na mě jak na zjevení. Oni mají vypracovaný systém a nejlepší trenéry. Svoje úspěchy považuju tak trochu za zázrak. Kluci, co u nás hrají dneska, mají už nesrovnatelně lepší podmínky.
EPT? Možná, kdyby mě někdo zadotoval
Vy jste známý i mezi hráči pokeru, což je na první pohled úplně odlišná hra než squash. V čem jsou stejné?
Ve squashi se snažíte donutit soupeře k chybám a následně je využít. Poker je v tomto podobný. Na druhou stranu se u něj člověk nezpotí a má čas se rozhodnout, co udělá. To ve squashi nejde, tam musím jednat hned.
Čeho byste rád v pokeru dosáhl?
Momentálně se pořád trochu učím a hledám. Po dobu, co budu hrát squash, zůstane poker koníčkem. Ale jednou už jsem uvažoval, že se odhlásím z turnaje, abych mohl hrát poker, protože tam byl větší potenciál. Byl jsem po prvním dni asi osmý na chipech a mohl jsem vyhrát zhruba 30 tisíc eur.
Do kolika let lze hrát squash na vrcholové úrovni?
V desítce na žebříčku jsou i pětatřicetiletí hráči, ale já nemám v plánu hrát dalších pět let. Vždycky si po roce vyhodnotím, jestli mě to baví, což záleží na tom, jestli mi to jde. Ale pořád jsou ještě místa, kam se chci podívat. Nejlepší, co mi squash dal je, že mě zavedl na místa, na která bych se jinak nepodíval.
A až skončíte? Neláká vás zahrát si třeba European Poker Tour?
Samozřejmě, že by mě to lákalo, ale momentálně je to mimo mojí finanční ligu. Byl by to spíš gamble, takže se mi nechce sázet tolik na jednu kartu. Možná, kdyby mě někdo zadotoval.
