Konečné páté místo znamenalo největší český úspěch na legendární Tour de France, český závodník ale ani v dalších letošních závodech nehodlá skládat zbraně. Sedmadvacetiletý cyklista Roman Kreuziger povede stáj Saxo jako lídr k dalším úspěchům na španělské Vueltě. Je v klidu, s letošním rokem může být už teď nadmíru spokojený. "Cítím se dobře, ale nechci předbíhat. Síly ubývají, moje sezona je již splněna na výbornou. Vše, co nyní přijde, bude už takový bonus," prohlásila optimisticky velká naděje české silniční cyklistiky.
Po Tour de France jste se stal opět populárnějším. Zastavují vás už lidé na ulici kvůli podpisu?
Ne, to určitě ne. Je jasné, že když se povede nějaký závod jako Tour de France, tak o člověka stoupne zájem, ale že by mě lidé zastavovali, to opravdu ne. Zájem vzrostl, těší mě to, ale pořád jsme v Čechách, kde není cyklistika sportem číslo jedna. Myslím si ale, že díky výsledkům, které dělá Zdeněk Štybar, já a další kluci, začíná být cyklistika vnímána čím dál tím víc. Snad rodiče začnou tahat více dětí do cyklistických oddílů a dočkáme se více Kreuzigerů, Štybarů, Bártů, Königů...
Se svými letošními výkony jste spokojen, zaznamenal jste historicky nejlepší český výsledek na nejslavnějším cyklistickém závodu.
To se samozřejmě povedlo, ale můj tým zde byl kvůli tomu, aby se pokusil Tour de France vyhrát. Vzhledem k tomu, že šlo o stý ročník, mělo vítězství úplně jinou hodnotu. To se ale úplně nepovedlo, Alberto (Contador, jednička stáje Saxo-Tinkoff) skončil "až" čtvrtý. Mezi dvěma stovkami maximálně motivovaných závodníků to byl i tak super výsledek, vyhráli jsme i týmovou klasifikaci, což je také prestižní záležitost.
Mnozí tvrdí, že jste mohl skončit i na vyšším místě než čtvrtý Španěl Alberto Contador.
Díky tomu, že jsem se svezl s ním, jsem dosáhl tohoto výsledku. Někdo může tvrdit, že jsem byl lepší než Alberto. V některých etapách možná ano, ale v posledních deseti dnech právě on vydržel déle. Potom jsme zůstali spolu, právě v tom byla naše síla. Doufám, že i v příštím roce bude náš tým hodně podobný. Když se někdo podívá zpětně na všechny etapy, musí uznat, že nebyl silnější tým než ten náš. Opravdu jsme byli kamarádi, trávili jsme každý den pohromadě. To svědčí o síle celé skupiny.
Jak v týmu přijali vaše individuální umístění na Tour de France?
Určitě bylo dobré, že jsem tam pro Alberta byl. Doufáme, že se v příští sezoně potkáme v podobném složení. Snad bude i Alberto o trochu silnější než letos. Snad budeme bojovat i o vyšší příčky.
Máte za sebou velice náročnou část sezony. Můžete si dopřát "neaktivní" odpočinek?
To by bylo to nejhorší, co člověk může udělat. Tělo je zvyklé na nějaký režim, ve kterém člověk dál pokračuje. Tím, že jsem se svou sezonou už v tuto chvíli spokojen, už ale beru všechno bez stresu.
Připravujete se ale i bez kola, jak probíhá toto období?
Různě, ať už procházkami se psem nebo s manželkou. Doma moc nevydržíme, vyjíždíme proto i na horském kole.
Vedete si nějaké osobní statistiky, počty ujetých kilometrů, průměrnou rychlost, spálené kalorie?
(s úsměvem) To bych vás musel odkázat na svého trenéra. Tyhle věci nemáš až tolik pod kontrolou, data vidí a vyhodnocuje hlavně trenér. Ujeté kilometry příliš nesleduji, na konci roku se ale člověk pohybuje kolem 30 a 35 tisíci kilometry.
Jak nyní budou probíhat nejbližší dny před sobotním startem španělské Vuelty?
V úterý mě čeká intenzivní čtyři až pěti hodinový trénink, ve středu ráno časovkářský a ve dvě hodiny už odlétám. Ve čtvrtek budu muset podstoupit lékařské testy, prezentaci týmu. Pátek už bude volnější, pojedeme si projet nedělní nebo pondělní etapu.
Neudělala nominace na Vueltu v týmu Saxo trochu dusno? Počítalo se, že lídry budou jiní. Nakonec to ale máte být právě vy.
Chránění bychom měli být všichni čtyři (Ir Nicholas Roche, Polák Rafal Majka a Dán Chris Anker Sörensen). Jsme tým, který závodí hodně společně, budeme všichni pohromadě. Uvidíme, jaké bude mít kdo nohy a podle toho se pojede. Máme velmi silný tým, po prvních dvou třech dojezdech se rozhodne, na koho se opravdu pojede. Můžeme bojovat o dva, možná o tři závodníky v první desítce.
Věříte si na stupně vítězů?
Uvidí se po prvních dojezdech. I na Vueltě bude velká konkurence a není třeba tento závod podceňovat. Závodníci, kteří jeli Giro, budou více odpočatí než lidi z Tour. Ve Španělsku je to přesto takové pohodovější. Jsou tu opět dvě stovky závodníků, ale těch opravdu namotivovaných už je méně.
Čeká vás i mistrovství světa. Jak moc vážně budete brát tento závod?
Je to klasika, navíc se pojede v Itálii (22. - 29. září ve Florencii), takže tam bude určitě skvělá atmosféra. Profil trati je navíc opravdu náročný, bude to pro mě proto velká motivace. Myslím, že je to závod, který by mi mohl sedět. Pokud bych odjel Vueltu ne na pořadí, ale nějak rozumně, tak bych měl na náročném mistrovství světa šanci.
Co říkáte na nedělní úspěch Zdeňka Štybara? (dvojnásobný mistr světa v cyklokrosu vyhrál prestižní závod elitního silničního seriálu World Tour).
Věděl jsem, že se drží vepředu a že se jen tak nevzdá. Je skvělé, že to zkusil a dobře mu to vyšlo.
Nyní se všichni jezdci z české špičky můžete sejít na španělských silnicích, prohodíte zde již nějaká slova o blížícím se mistrovství světa?
Je to možné, že se tu všichni potkáme. Mistrovství světa se ale koná až tři týdny po Vueltě, bude záležet na tom, jak na tom budeme s energií. Na Vueltě se ale těžko budeme bavit, každý tým má svůj program a závodníci z různých stájí se snaží trávit čas společně. Dnešní závody už nejsou jako ty před osmi lety, kdy jsem začínal. Tehdy nebyl v jedoucí skupině stres a člověk se mohl bavit. To už dnes není, stres je tam pořád a člověk musí být neustále připravený. Proto se pohybuje jenom kolem svých kolegů.
V dánském týmu Saxo působíte už osm měsíců, v čem je lepší než předchozí stáj Astana?
Hlavní rozdíl je v atmosféře uvnitř týmu. Ač jde o severskou zemi, Dánové jsou velmi příjemní, otevření, snaží se člověku hodně pomoct. Astana, ať už se to vezme, jak chce, byl prostě ruský tým. Dokud dělal člověk výsledky, tak bylo vše dobré. V okamžiku, kdy to nebylo podle jejich představ, jsem byl téměř odepsaný člověk. To tady určitě nehrozí. Když někdo onemocní, dbají na jeho rekonvalescenci a dají mu čas, v Astaně tomu tak nebylo.
Převládá tedy spokojenost?
Jsme hodně v kontaktu a funguje dobrá spolupráce, sportovce, který ví, co má čekat, to dobře motivuje. Přestup mi vyšel ve všech směrech, ať už je to skupinou lidí, zázemím kolegů. Je to vidět i na výsledcích, pokud se člověk cítí dobře v týmu a těší se na závody, je schopen odvést úplně jiné výkony než ve stáji, kde se necítí dobře.
