"Co ještě nezažijeme. Udrží nás to vůbec?" culí se novináři vstupující vratkým krokem na molo. Slunce mocně praží, kolem plují kachny i osvalení vodáci v lodích. A jeden z nich, kajakář Josef Dostál, vypráví uprostřed šplouchající Vltavy o svém olympijském snu.
Na neotřelé setkání s novináři na Císařské louce si sám nanosil židle, pomáhal s upevňováním reklamního panelu. Ze zarostlé tváře neshodil úsměv, byť měl za sebou drsný trénink na vodě. Josef Dostál. Mistr světa v rychlostní kanoistice a suverénně nejvyšší člen české olympijské výpravy do brazilského Ria de Janeira. Živoucí důkaz metafory chlap jak hora. 202 centimetrů, 115 kilo, velikost nohy číslo 50.
Nepřehlédnutelný je i svými výkony. Na singlkajaku i coby člen čtyřkajaku chce z brazilských vod vylovit medaile. Nejlépe dvě zlaté. "O olympiádě se mi dokonce i zdálo. Nepostoupil jsem z rozjížďky a všichni mi říkali, že jsem úplně marnej. Že mám jít hrát curling. Tedy nic proti curlingu," usmíval se Dostál.
Vyhraješ? Vyhraješ?
Ve 23 letech pojede už na svou druhou olympiádu. V Londýně 2012 hýčkal bronz ve čtyřkajaku, tentokrát chce uspět i v singlu. Ví, že na to má. Vždyť loni skončil na mistrovství světa v Miláně stříbrný, předloni v Moskvě zlatý. A letošní sezonu odstartoval triumfem ve Světovém poháru v Račicích.
"Tlak cítím. Všichni se ptají: Vyhraješ? Vyhraješ? Říkám, že se budu snažit. Nejlíp to okomentoval děda, který má velký nadhled. Prý se ho ptal kamarád: Co ten Pepa? Vyhraje? A on: Už jděte všichni do pr.... Je to jedno, pro mě je mistr světa a bude vždycky."
Dostál má za sebou soustředění v italském Livignu, kde dřel i na kole. "Pro mě je to utrpení. Musel jsem si koupit tu nejměkčí sedlovku, protože mě strašně bolel zadek. Ale v Livignu jsou aspoň krásné scenerie, napiju se z potůčku, dám si po cestě jahody..."
Kromě tréninků hrál v Itálii i šachy a rybařil. "Koupil jsem si povolenku a ulovil tam obrovského pstruha. Největší rybu, kterou jsem kdy chytil. Ale oni mi pak řekli, že se tady nesmí chytat, že to je jen pro děti, tak jsem se trochu zastyděl," vzpomíná pražský rodák odkojený Vltavou.
Po dlouhých vytrvalostních trénincích se nyní zaměří víc na trénink rychlosti. "Ale nejrychleji pojedu samozřejmě na olympiádě," říká s úsměvem. "Dny do olympiády nepočítám, ale vidím to na sociálních sítích. Blíží se to, říkám si: sakra, sakra," usmívá se už s nasazenými slunečními brýlemi. I v rozpáleném Riu se budou hodit. Jen ty curlingové kameny snad Dostál nikdy potřebovat nebude.
ZE SOUSTŘEDĚNÍ V LIVIGNU:
