UVNITŘ VIDEO. Londýn málem vzal devětatřicetileté Martine Wrightové všechno, včetně jejího vlastního života. Při teroristickém útoku na londýnské metro 7. 7. 2005 přišla o obě nohy a strávila deset dní v kómatu. Nyní, o sedm let později, reprezentuje na paralympijských hrách v londýnské metropoli svou zemi ve volejbale sedících. Jak jinak než s číslem sedm na dresu.
Osudného 7. 7. 2005 jela bývalá marketingová manažerka londýnským metrem do práce. Seděla však jen čtyři stopy od teroristy Shehzada Tanweera, který ve stanici Aldgate odpálil jednu z bomb. Večer předtím přitom s kolegy slavila, že Londýn získal pořadatelství her v roce 2012. Proto jela druhý den do práce pozdě a málem ji to stálo život.
Druhý den však při útoku ztratila až 75 % krve a přežila jen díky pohotovému zásahu policisty mimo službu, který jí uvázal provizorní škrtidlo kolem nohy. I po vyléčení ji čekala další bolest během náročné rehabilitace. Od té doby žije naplno. Vdala se, udělala si pilotní licenci a v roce 2009 porodila syna Oskara. A teď je z ní navíc po dvouapůletém tréninku sportovec na reprezentační úrovni.
"Nikdy by mě nenapadlo, že budu v téhle pozici. Mám z toho husí kůži. Přijet sem a reprezentovat svou zemi ve sportu, který miluji, je úžasné. Je to sen. A ten by se nikdy neuskutečnil nebýt 7. července. Jestli se mi podaří inspirovat další tělesně postižené, bude moje práce naplněná," přeje si Wrightová.
A inspiruje i své kolegyně z britského týmu. "Je neuvěřitelná, stmeluje celý tým. Její příběh, její povaha. To je to, co mě inspiruje vstávat v pět hodin ráno a jít do posilovny, kde můžu trénovat vedle ní," prohlásila další britská reprezentantka Emma Wiggsová.
V její neuvěřitelné a strastiplné cestě jí pomáhá hlavně její rodina. "Viděla jsem je v hledišti, mají obrovské transparenty. Můj syn vyrobil jeden s nápisem "Pojď, mami, pojď", ten obraz zůstane už navždy v mé hlavě," zářila štěstím po jednom ze zápasů. A že se ne vždy podaří vyhrát? Wrightová už vyhrála to nejdůležitější, svůj život.
PODÍVEJTE SE NA TO, JAK MARTINE WRIGHTOVÁ VYPRÁVÍ SVŮJ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH:
