Zatáhla za černou plachtu, která sjela k zemi, a zůstala doslova paf. Rychlobruslařka Martina Sáblíková koukala na automobil, vyvedený ve zlaté barvě, který dostala od svého sponzora za olympijské vítězství ze Soči.
"Je to pecka! Miluju auta, jsem fanoušek do aut a tenhle dárek je pro mě něco úžasného, co si člověk může užít," rozplývala se Sáblíková. Auto obešla, prohlédla si svou fotku v jízdě na předních dveřích i nápis a usedla krátce za volant.
Pak spočítala, že ve své úspěšné kariéře už má devátý vůz, a prozradila o sobě, že je agresivní řidička. "Nervózní, jezdím trošku rychlejc a hodně nadávám, ale jinak jezdím v pohodě," ujistila osminásobná vítězka Světového poháru. "Mám všechny body. Sice jezdím agresivně, ale snažím se nepřekračovat rychlost."
Že za volantem umí mluvit jadrně, koneckonců jako většina tuzemských řidičů, bylo slyšet koncem roku 2010 v nizozemském dokumentu o české rychlobruslařské hvězdě. "Řekla bych, že se na tom nic nezměnilo," podotkla Sáblíková.
Zlatou barvu má nejraději na medailích, kterých už v kariéře posbírala desítky, ale ani na autě jí rozhodně nevadila. "Vím, že lidi budou mít rozdílné reakce, pozitivní i negativní, s tím se musí počítat a je to všude. S tím jsem se naučila žít," řekla.
Nejrychleji jela Sáblíková skoro třístovkou (295 km/h) a nerada se nechává předjíždět. "Jako sportovní fanatik beru všechno závodně," řekla. Nehody má za sebou jen drobné a většinou jsou spojené s couváním. Jednou narazila do návěsu, který neviděla. "A pak jsem urazila zrcátko při couvání od baráku," řekla.
