Šéf světové cyklistiky: Přísnější sankce nepomohou

Stále si myslím, že dopuje jen malý počet cyklistů, říká v exkluzivním rozhovoru pro TÝDEN.CZ prezident Mezinárodní cyklistické unie Patrick McQuaid. Pověst Tour de France je podle něj možné zachránit. I když cyklistika čelí dopingovým aférám, nenastal podle něj čas zpřísňovat sankce.

K TÉMATU: Kulhánek by rád viděl Škodu dál jako sponzora Tour

Světová cyklistika je v krizi. Jak moc změní pozitivní dopingový test Alexandera Vinokurova a vyloučení dánského cyklisty Michaela Rasmussena z Tour její budoucnost?

Velmi, protože ukazují mladým závodníkům, kteří do sportu přicházejí, že již není možné déle podvádět a že doping nebude již nadále fungovat. V případě Vinokurova tedy ještě musíme počkat na výsledky B testu. Pokud ten prokáže doping, bude to jasný příklad, že není snadné zbořit systém, který má cyklisty dlouhodobě prověřovat. Naopak v případě Rasmussena jde o relativně novou situaci, kdy jsou závodníci kontrolováni i mimo závod. Každý totiž musí federaci a svůj tým denně informovat o tom, kde se během tréninku pohybuje a jak trénuje. Rasmussen byl v tomto ohledu velmi laxní a nekorektní, a proto byl z Tour vyloučen. Mohla by to být lekce pro ostatní, především mladší cyklisty. Jestliže chce někdo vstoupit do tohoto systému a účastnit se závodů, tak musí být korektní a chovat se transparentně.

Jak si vysvětlujete četnost dopingových skandálů? Je to tím, že cyklisté stále častěji po dopingu sahají, nebo jsou antidopingové testy účinnější?

Nepochybně jde o druhou variantu. Testování se zdokonalilo. Vybavení a jeho užití je lepší a závodníka odhalí snadněji, než tomu bylo dřív. Proto si také myslím, že k dopingu se rozhoduje jednoznačně méně závodníků. Odrazující jsou také případy jako přistižení Floyda Landise v minulém roce.

Jeho případ ale stále nebyl vyšetřen. Jak je možné, že dopingové skandály nemají ani po tak dlouhé době jasný výsledek?

Jeho obvinění se stalo velkou mediální a velmi zásadní právní kauzou. Musíme proto počkat, dokud nebude tento soudní spor vyřešen.

Platí stejný výsledek i v akci Puerto, která rozvířila dění před loňskou Tour de France? Veřejnosti byla sdělena jména podezřelých cyklistů, ale nikdo nebyl obviněn.

Tato záležitost stále ještě běží. Soudce, který má případ na starosti, případ uzavřel. UCI se ale odvolala a teď čekáme, jak odvolací soud v Madridu rozhodne. Zda případ znovu otevře, či nikoliv. Pokud jej ukončí, musíme si poradit sami z informací, které máme. Případ se vleče, protože se jedná o zdlouhavý soudní proces a my nemáme žádný právní nástroj, jak španělský justiční systém ovlivnit.

Přemýšlíte již o nějakých radikálních řešeních, která by pomohla očistit cyklistiku v očích veřejnosti?

Radikálních nikoli. Zatím chceme udržet lepšící se situaci a silný etický postoj. Především hodláme pracovat s mladšími jezdci a odradit je od toho, aby začali dopovat. Tím bychom chtěli připravit zázemí pro novou generaci a větší důvěryhodnost našeho sportu.

Není čas zpřísnit sankce?

Nemyslím si. Prvně bychom měli projednat pravidla a pracovat na tom, aby se v rámci unie dobře dodržovala. Stejně jako vězení nesnižuje počet kriminálních činů, neodradí ani přísnější tresty od dopingu někoho, kdo dopovat chce. Chceme se soustředit spíše na poučení závodníků a odradit je ještě předtím, než se pro doping rozhodnou.

Dokážete odhadnout, o kolik peněz již cyklistika kvůli dopingu přišla?

To není možné, protože v každé části světa jsou jiné podmínky. Záleží na tom, jak je kde cyklistika populární. Ve Španělsku, Francii a Belgii není situace tak vážná, protože většina sponzorů tomuto sportu rozumí a očekává velmi dobrou kvalitu. Sponzoři z těchto zemí také u cyklistiky setrvávají i v těchto těžkých časech. Ale v zemích, kde se takové popularitě netěší, je mnohem těžší sponzory přitáhnout. Ti sázejí spíše na důvěryhodnost a dobrou image, a tam by jim doping mohl přinést finanční problémy.

Už se vám ozvali nějací sponzoři, že chtějí přestat s podporou cyklistiky?

Ano, hovořil jsem se sponzory dvou velkých francouzských týmů, kteří ohlásili, že končí od roku 2008. Vysvětlili však svůj odchod hlavně tím, že sponzorují cyklistiku více než deset let. A je přirozené, že se chtějí posunout k něčemu novému.

Takže podle vás nemusí mít doping dopad na finanční podporu cyklistiky?

Nemyslím si, že tento dopad bude zásadní. Ale rozhodně veškerý sport celosvětově trpí kvůli dopingu finančními ztrátami.

Nemáte strach, že pověst nečistého sportu odradí děti a nové talenty od cyklistiky?

Ano, to je velký problém. Máte pravdu, že důvěryhodnost tohoto sportu je v současné chvíli nízká hlavně pro děti, které se sportem začínají, a pro jejich rodiče, kteří je tomuto sportu svěří. Proto musí přijít změny. Cyklistika nesmí být pro nové talenty synonymem dopingu.

Čím si vysvětlujete, že cyklistika přináší více dopingových skandálů než jiné sporty?

To je velmi těžká otázka. Je to jeden z nejpopulárnějších sportů a tedy snadný terč. Politici také některé další sporty mnohem více podporují a chtějí si ohlídat, aby nebyly spojovány se skandály. Je také třeba zmínit, že jde o těžký a rychle se rozvíjející sport, což otevírá příležitosti pro lidi, kteří jsou do dopingu zapleteni.

Věříte ještě, že většina závodníků profesionálního pelotonu nedopuje?

Ano. Stále si myslím, že dopujících je malý počet a bude stále menší.

Jezdci jako Zabel nebo Riis se dobrovolně přiznávají k tomu, že v minulosti doping užívali. Vedou podobné kroky k záchraně cyklistiky, nebo jí to jen škodí?

Myslím, že musíme být pozitivní. Krátkodobě tyto kroky pověst cyklistiky samozřejmě ničí, ale dlouhodobě ji zachraňují. My je totiž můžeme využít jako příklady, aby s tím závodníci přestali.

Co si myslíte o tomto názoru: ať je doping zcela legalizován, ať každý sportovec sám rozhodne, jakým způsobem chce dosáhnout vrcholných výkonů.

Jsem naprosto proti. Jde to proti čistému rozumu, etice i proti medicíně. Protože pokud doping legalizujete a umožníte lidem, aby si tyto látky nekontrolovatelně brali, ve velmi krátké době tu budete mít spousty zdravotních problémů.

Proč cyklisté dopují?

Někteří z nich dopují jen proto, aby se vyrovnali ostatním. Někteří, aby byli o deset procent rychlejší. Pravděpodobně necítí vůbec morální problém, že by podváděli, a myslí si, že ostatní dělají to samé. Dělají to také proto, že cítí, že jejich kariéra je krátká, a chtějí vydělat co nejvíc peněz. Poté, co skončí, totiž nebudou schopni se uživit, jelikož nemají žádné vzdělání. Naštěstí veřejnost, publikum, média, fanoušci i úřady už nechtějí doping tolerovat a naopak je tu snaha velmi ostře proti tomu bojovat.

Kdo má podle vás největší podíl viny na tom, že se cyklisté rozhodnou pro doping? Jsou to cyklisté sami, nebo jsou to sponzoři a televizní společnosti, kteří chtějí vidět a podporovat jen vrcholné výkony za hranicí lidských možností?

Tento scénář může nastat ve sportech, kde je rozhodující čas a kde mohou být rekordy časem zlomeny. Cyklistika ale takhle nefunguje. Není založena na čase, ale na lidech. Každá etapa je jinak náročná, jeden závodník soupeří s druhým. Je jedno, jestli spolu závodníci bojují v rychlosti čtyřicet nebo padesát kilometrů v hodině. Sponzoři dnes navíc nechtějí pouze sportovce, kteří budou jen vyhrávat. Důležité je i to, aby se závodníci dobře uvedli a dobře společnosti reprezentovali.

Máte recept, jak očistit pověst Tour de France, aby se závod znovu stal důvěryhodným?

Musíme si v následujících týdnech sednout s organizátory Tour de France a probrat plány do budoucna. Možná bychom mohli zkrátit některé etapy, přidat odpočinkové dny a změnit některé další způsoby závodění. Udělat Tour trochu snadnější a také upravit její image, se kterou se představuje veřejnosti. A v neposlední řadě to chce posílit jednotlivé týmy etickými zásadami.

Vidíte nějakou osobnost mezi závodníky, která by mohla přinést nový impuls a zdravější trend do Tour de France?

Ano, rozhodně je tam několik takových jezdců. Například Mark Cavendish z T-Mobile nebo Bradley Wiggins z týmu Colfidis. To jsou závodníci, kteří mají pevné a jasné postoje. Když se objeví v médiích, vystupují s čistým štítem, a když vyhrají, vyhrají transparentně a čistě. To jsou nové hvězdy budoucnosti a ti, které chceme.

Proč skandály tak často postihují Tour de France? Soutěže jako Giro nebo Vuelta jimi nejsou tolik zatížené.

Protože Tour de France je nejdůležitější závod na světě. Je to vrchol všech závodníků. Giro je důležité hlavně pro italské závodníky a Vuelta pro španělské. Ale Tour de France považují za důležitou všichni. Také ji sleduje více médií, která mohou být pro skandály úrodnou půdou.

***

Prezident Mezinárodní cyklistické federace Patrick McQuaid (*5. 9. 1949) pochází z irského cyklistického klanu rodiny McQuaidů. Mezinárodní vavříny sbírali kromě otce Jima i oba strýcové. Patrick pokračoval v jejich šlépějích od poloviny šedesátých let. V roce 1976 dokonce mohl doufat v nominaci na olympiádu v kanadském Motrealu a nejspíš by i Irsko reprezentoval. Kvůli účasti na závodech v Jižní Africe však nebyl v souvislosti s protesty proti apartheidu vůbec navržen. V osmdesátých letech se stal trenérem irské reprezentace a v roce 1985 plynule přešel do vedení Irské cyklistické federace. Po devíti letech se stal dokonce jejím prezidentem. Od roku 1998 zastupoval Irsko v Mezinárodní cyklistické unie (UCI). Do čela celé unie byl zvolen v roce 2005.

Rodinný stav
Ženatý, 4 děti

Vzdělání
Promovaný učitel tělocviku University of London (1973)

Kariéra
Učitel tělesné výchovy (1973-1985), organizátor cyklistických závodů (1985-2005)

Oblíbené sporty
Cyklistika, lyžování, horská turistika

Foto: archiv