Až po čtvrtečním a pátečním tréninku na soustředění v Itálii se Martina Sáblíková rozhodne, jestli bude závodit na zimní univerziádě, kterou od 11. do 21. prosince hostí italská oblast Trentino. Rychlobruslařka stále totiž cítí už několik týdnů bolavé tříslo a nechce riskovat necelé dva měsíce před olympiádou v přípravě delší výpadek nebo vážnější zranění.
"Už není moc času," podotkla Sáblíková. "Lepší se to, ale všichni máme v hlavě olympiádu a nechceme moc riskovat. Uvidí se, až se postavím na led," řekla dvojnásobná olympijská vítězka z her ve Vancouveru. Má za sebou úspěšné vystoupení na Světových pohárech v Astaně a v Berlíně. "V Německu už to bylo lepší, ale stejně jsem to cítila," přiznala.
Když stojí, je všechno v pořádku. Když jede pomalu na kole nebo na bruslích, rovněž necítí nic. Stačí ale, aby se rozjela naplno nebo začala posilovat. "To jsem toho včera musela nechat. Ale lepší se to," ujistila Sáblíková. V Itálii bude do Vánoc, po nich se tam vrátí. "Každopádně mi volal trenér (Petr Novák), že si mám vzít pas, abych si mohla zařídit na univerziádu akreditaci," usmála se Sáblíková. Ta je nutná pro případný start. "To je jediná zlatá, kterou ještě nemá," podotkl Novák.
Olympiáda ale Sáblíkové už vrtá v hlavě. "Musím přiznat, že jsem z toho trochu vystresovaná, člověk na to myslí. Jsem ráda, že se to zlepšuje, že můžu trénovat, i když to cítím," uvedla. Každopádně jí nevadí, že se její zranění v médiích už dlouho řeší. "Loni to bylo podobné se zády, pořád se bude něco řešit," mávla rukou. "Olympijská forma snad přijde," věřila. V polovině ledna tu aktuální bude testovat na mistrovství Evropy.
Ještě než odjede do Itálie, představila v úterý večer dokumentární film nazvaný Sama proti času, který pojednává o jejím tréninku a životě a který by měla Česká televize odvysílat v první den her v Soči po skončení slavnostního zahájení. "Viděla jsem to několikrát a líbí se mi. Jenže každý má jiný názor, tak snad se bude líbit i ostatním," přála si. "Natáčení mě moc nezatěžovalo, vždyť je to hlavně o tréninku," připomněla.
V šestadvaceti letech už stihla dvě zlaté olympijské medaile, mnoho titulů mistryně světa i Evropy, ale také film a dvě knihy. "Říkám si, že žijeme jen jednou, musí se toho využít, nikdo neví, jak to bude dál. Třeba už nic podobného nebude," dodala.
