Jedna duše na dvou židlích

Skalní fanoušci Manchesteru United jsou rozervaní ve dví. Už třetím rokem nosí v srdci kromě hvězdných svěřenců trenéra Alexe Fergusona i bezejmenné dříče z FC United of Manchester.

Vše začalo v květnu roku 2005, kdy rozhodující podíl v klubu Manchester United FC koupil americký byznysmen Malcolm Glazer. Ti nejvěrnější fanoušci, kteří s prodejem sportovního stříbra Albionu nesouhlasili, mezi sebou vybrali několik desítek tisíc liber a založili si vlastní klub: FC United of Manchester. Fakt, že z velké čtyřky (Arsenal, Liverpool, Manchester a Chelsea) má anglického vlastníka už jen Arsenal, odhodlání oddaných příznivců nezlomilo.

Podobnost obou Manchesterů končí u jména. Zatímco slavnému bráškovi založenému roku 1878 fandí na 330 milionů lidí po celém světě (tj. pět procent populace) a na stadionu Old Trafford ho žene zápas co zápas za body v elitní Premier League přes 76 tisíc fanoušků, jeho bezmála tříletý sourozenec se na pronajatém stánku Gigg Lane pyšní rekordní návštěvou o sedmdesát tisíc nižší. Glazerův kolos je jednou z nejlépe vydělávajících sportovních značek a s železnou pravidelností hraje Ligu mistrů, poloprofesionálové z Gigg Lane kopou osmou nejvyšší soutěž a spoléhají hlavně na fanouškovské dary, lokální sponzory a zisky ze vstupného. Rudí rebelové (FC United of Manchester si říkají Red Rebels, hráči a fanoušci Manchester United FC se přezdívají Red Devils - Rudí ďáblové) tak mají mnohem blíž k zelenobílým Klokanům, tedy k českým Bohemians 1905 - oba kluby se opírají o fantastické příznivce, kteří si je vydupali ze země.

Rebelům se za mohutné podpory daří. Jejich domácí zápasy navštěvuje v průměru takřka pět tisíc fanoušků (což v soutěži Northern Premier League Division One North znamená stejně výsostné postavení, jako měla Bohemka ve druhé lize), kteří své oblíbence během necelých tří let dohnali z desáté nejvyšší soutěže do osmé. Také jinak: co rok existence, to postup. I letos se drží Rebelové nastaveného kurzu, v soutěži jim patří páté místo, jen s šestibodovou ztrátou na vedoucí tým.

Klub se ve svém rozletu nehodlá brzdit. V roce 2009 má na domácí utkání chodit v průměru přes pět tisíc lidí, do roku 2012 by chtěl vlastní stadion s kapacitou sedm až deset tisíc návštěvníků. Tréninkové hřiště má podle smělých plánu stát už příští rok. Otázkou je, jak se sportovní vzestup podepíše do klubového prohlášení, v němž mj. stojí, že „vedení udělá vše pro to, aby se klub co nejméně komercionalizoval" a že „klub zůstane nevýdělečnou organizací".

Z vězení do ráje

Ještě něco táhne věrné fandy Manchesteru United FC na stadion Gigg Lane místo na Old Trafford. Úžasná atmosféra. Nedávno se trenér Ferguson zlobil, že na domovském stánku jeho týmu je hrobové ticho. Fanoušci mu ústy mluvčího Asociace nezávislých fanoušků Manchesteru United (IMUSA) Colina Henrieho odpověděli v tom smyslu, že na Old Trafford si chtě nechtě připadají jako v policejním státě.

„Nemůžete stát a hlasitě fandit. Když už to zkusíte, okamžitě je u vás steward, zkroutí vám ruce a pak vyhodí ze stadionu," prohlásil Henrie pro server ESPN. V nižších soutěžích nejsou bezpečnostní pravidla dodržována tak úzkostlivě a na Gigg Lane se fandí zásadně ve stoje a hlasitě. Oblíbeným chorálem Rudých rebelů je pak popěvek „Two United One Soul". Co tím chtějí sdělit, je nasnadě: Máme jen jednu duši, ale v ní hned dva Manchestery United.

Foto: Andrew McIntyre