Meduna: Přežil jsem, a to je nejdůležitější

Fotbalista Michal Meduna se stal obětí srdečního selhání. Měl štěstí - přežil. Loni 18. října se zhroutil při zápase turecké ligy. "Děkuji tam nahoru, že jsem měl tak velké štěstí."

Jaký to tehdy pro vás byl pocit?

Postupně jsem si začal připouštět, že budu muset žít bez vrcholového fotbalu. Když jsem se dozvěděl, že nebudu moct hrát fotbal, tak to bylo to nejhorší, co může být. Dnes si samozřejmě uvědomuji, že je to malichernost. Přežil jsem, a to je nejdůležitější.

Měl jste před tím, než vás to postihlo nějaký problém?

Ne, absolutně žádný. Chodil jsem pravidelně na vyšetření a nic nenasvědčovalo tomu, že bych takový problém mohl mít. Nic mě nebolelo. Mám vrozenou vadu pravé komory.

Procházel jste pravidelnými prolídkami u lékaře?

Ano, chodí se každý půlrok, všude. Ale to jsou jen klasické vyšetření. Chodili jsme na ECHO (vyšetření srdce pomocí ultrazvuku), ale z toho se to taky nepozná. Jediné, co by pomohlo k odhalení, je magnetická rezonance. Ale to je strašně drahé.

Jak je možné, že ve špičkových klubech nejsou schopní uhlídat zdraví hráče?

Doping to není, ve fotbale funguje dopingová kontrola tím, že chodí namátkově. Může přijít na jakýkoliv zápas a vybere si pár lidí. Přetížení to také není, mně se to stalo ve třetím zápase sezony - byl jsem plný sil.

A co psychický tlak?

Co se týká mě, tak ne. Za mého působení v Turecku jsem byl v celkem v dobré formě a neměl jsem důvod se nějak stresovat. Opravdu nevím, čím to může být.

Měly by být kontroly důslednější?

Jediné vyšetření, které je schopné přijít na takový problém, je magnetická rezonance, jenže tu si kluby z české ligy nemohou z finančních důvodů dovolit.

Po tom všem, čím jste si prošel, nezanevřel jste na fotbal?

Momentálně řeším s panem Zíkou (majitel hráčské agentury) nějakou práci, kterou mi nabídl. Týká se to skautingu hráčů. Také trénuji dorostence, protože musím mít dva roky nějakou praxi, abych mohl na pozici trenére postoupit a trénovat třeba dospělé. Bez fotbalu si život nedokážu představit a chci se v něm angažovat i nadále.

Foto: Robert Sedmík