Racketlon? Čtyřboj, v němž září čeští šikulové

Co s tenisovou či pingpongovou hvězdou, pokud se blíží konec její kariéry? Nemusí zoufat. Další šanci nabízí racketlon - kříženec čtyř celosvětově nejoblíbenějších sportů hraných s raketou: tenisu, badmintonu, squashe a ping-pongu.

Pravidla jsou jednoduchá. Hrají se čtyři sety, pokaždé do jedenadvaceti bodů, ale s různým náčiním. Rozhoduje celkové skóre. A co je hlavní, Češi jsou velice úspěšní. Z posledního, podzimního mistrovství světa přivezli osm medailí včetně zlaté pro ženský deblový pár Radka Pelikánová - Jana Lubasová.

„Myslím, že v náš prospěch hovoří tradiční česká šikovnost a univerzálnost, zkrátka to máme v krvi," říká s úsměvem šampionka Pelikánová, která podobně jako mnoho soupeřek přesedlala k racketlonu po ukončení tenisové kariéry. „Pohybovala jsem se kolem dvoustého místa ve světovém žebříčku WTA," vzpomíná Pelikánová, která na turnaji v Marseilli před více než deseti lety porazila bývalou světovou jedničku Amelii Mauresmovou.

S Edbergem na olympiádu

Obdobné začátky má za sebou i česká mužská racketlonová jednička, třicetiletý Radim Sochor. „Hrál jsem v juniorské reprezentaci stolního tenisu a poté i českou nejvyšší soutěž," vzpomíná. Výš to ale nešlo a jeden sport začínal nudit. Začal hrát i tenis a badminton a počátkem nového tisíciletí odstartoval v Česku tradici turnajů ve zbrusu novém odvětví - raketové ruce. V té době ještě nevěděl, že obdobnou kratochvíli provozují i na Moravě (pod názvem raketový čtyřboj) a hlavně ve Skandinávii, kde se už dokonce chystalo založení Mezinárodní racketlonové federace (FIR).

Dnes je uvedený sport rozšířen téměř po celém světě. Světový žebříček eviduje kolem čtyř tisíc hráčů z pěti kontinentů a racketlon pošilhává i po olympijských hrách. „Dokonce se chvíli mluvilo i o Londýnu, ale to už asi nevyjde," říká český racketlonový průkopník Sochor.

O šanci bojovat pod pěti kruhy tak prozatím přijdou i některé velké sportovní celebrity. Turnajové vítězství v racketlonu si totiž již připsala i někdejší světová tenisová jednička Stefan Edberg ze Švédska. Touhu začít s raketovým vícebojem avizují i squashový hráč číslo jedna loňského roku Kanaďan Jonathan Power či jeden z nejlepších stolních tenistů historie a několikanásobný mistr světa Švéd Jan-Ove Waldner.

Cestou slavných jmen chtějí jít i Češi. Racketlonových turnajů se například účastní dvojice badmintonových šampionů Jan Fröhlich a Petr Koukal, která stále ještě bojuje o start na olympiádě v Pekingu. „O účast na turnajích projevili zájem i bývalí vicemistři světa ve stolním tenise Milan Orlowski a Jindřich Panský," říká Sochor. „Bohužel jsou zatím hodně vytížení exhibičními zápasy, které je živí."

Šampionka za dvě stě eur

Ani genialita v jednom sportovním odvětví však na vítězství stačit nemusí. Například Jürgen Melzer, aktuálně třiapadesátý tenista světa, měl na turnaji ve Vídni po třech disciplínách takovou ztrátu, že už se na tenis nedostalo. „Nejlepší racketlonisté jsou na úrovni minimálně třetí národní ligy ve všech čtyřech disciplínách," vysvětluje Sochor. Přesto se ti nejlepší stále formují z bývalých specialistů, mládež, která by od počátku trénovala všechny disciplíny, zatím chybí. A to je problém. V racketlonu se mnoho peněz vydělat nedá. „Za vítězství na šampionátu jsme dostaly dvě stě eur," říká Pelikánová. Zhruba stejnou částku si vydělá průměrný český tenista za zápas v druholigové německé soutěži.

Roční náklady na přípravu se přitom u nejlepších hráčů pohybují kolem dvou set tisíc korun. „A stejný je i celkový rozpočet svazu," zoufá si Sochor. Stejně jako mnoho dalších sportovců z malých odvětví musí výrazně šetřit. „Zahraniční turnaje musíme pečlivě vybírat, reprezentanti objedou jen polovinu z dvanáctky turnajů Světové série," říká. O to neuvěřitelnější je podle něho celkově druhé místo Martiny Kakosové ve světovém žebříčku.

Foto: archiv