Obrovské napětí, které se během víkendu vytvořilo mezi českými a srbskými tenisty, šlo úplně mimo kapitána Jaroslava Navrátila. Do války slov, jejímž terčem byl na české straně hlavně Radek Štěpánek, se skoro nezapojil. Po výhře 4:1 si jen spokojeně užíval postupu do semifinále.
Navrátil vede tým od roku 2007 a potřetí s ním došel do semifinále. Až na loňské zaváhání s Kazachstánem nemají Češi pod jeho vedením výpadky. Sází na osvědčenou dvojici Tomáš Berdych a Radek Štěpánek, kterou bez zbytečného taktizování maximálně vytěžuje. Nerozhodily ho ani vypjaté emocionální výpady Srbů mířící do české šatny.
Jak jste vnímal atmosféru, která se mezi oběma týmy vytvořila? Bylo po zápase patrné ještě nějaké napětí?
Už jsem nic neviděl. Všichni jejich hráči mi po zápase přišli pogratulovat. Všechny je znám ještě z dob, kdy jsem trénoval Tomáše. Nemám s nimi sebemenší problém, jsme kamarádi.
Vyšla vám volba povrchu i místa. Měli jste od začátku jasno o Praze a antuce?
Když jsme o tom s vámi mluvili na začátku, tak jste nám trochu nevěřili. My jsme o tom byli přesvědčeni. Samozřejmě, že se mi to teď po zápase říká daleko lépe, když jsme vyhráli 4:1, ale viděli jsme, že Troickému vůbec antuka nesedí, na tom se shodneme. Tipsarevič byl nebezpečný, jako by byl na každém povrchu, ale i on měl problémy. A o divácích nemá cenu hovořit. Atmosféra byla fantastická, ta se zažívá párkrát za život. V Ostravě je to taky paráda, ale tady je ta hala prostě dvakrát větší. Divákům můžeme akorát poděkovat, byli fantastičtí.
Zápas rozhodl Tomáš Berdych. Čekal jste od něj, že se tak rychle adaptuje z betonu na antuku, i takovou psychickou odolnost, kterou ukázal hlavně proti Tipsarevičovi?
Tomáš umí hrát na všech površích. Byl v semifinále Roland Garros, kde to potvrdil. Je na podobné úrovni jako Tipsarevič, proto to bylo mezi nimi tak vyrovnané. Rozhodla jeho odvaha, jsem rád, že udělal ten třetí bod a že jsme se nemuseli nervovat v pátém zápase. Podal tu fantastický výkon.
Byl podle vás tak dobrý, že by tu Srbsko nevyhrálo ani s Djokovičem?
O tom můžeme jenom polemizovat. S Djokovičem by měli Srbové daleko větší sebedůvěru. Těžko by ho někdo z kluků porážel v té formě, co teď má. I na antuce. Prostě tu nebyl a my jsme rádi.
V semifinále pojedete do Argentiny. Postoupit tam do finále bude hodně složité, souhlasíte?
Samozřejmě, že nás čeká velice silný soupeř. Argentina a Španělsko venku na antuce jsou jedni z nejsilnějších soupeřů. Mají vynikající a zkušené hráče, jako je Nalbandian, který je jeden z nejlepších hráčů v Davis Cupu. Del Potra nebudu komentovat, to je jeden z nejlepších pěti hráčů světa. Ale máme na to čas, protože se to bude hrát až v září. Všichni teď mají před sebou těžkou sezonu. Budou tři grandslamy a olympiáda. Může se cokoliv stát, třeba se někdo zraní, já bych ještě počkal. My jsme navázali na roky 2009 a 2010, jsme znovu v semifinále a nepojedeme tam určitě předem poražení. Sice to bude na antuce, ale jak jsme viděli, Tomáš na ní umí hrát, tak proč by to nepředvedl v Argentině.
Lukáš Rosol v týmu zatím plní pouze roli náhradníka. Nastupuje za rozhodnutého stavu, ale zatím ze tří zápasů ještě neprohrál. Neuvažujete, že rozložíte zátěž a aspoň jeden den nenecháte odpočívat Štěpánka, který už není nejmladší?
Lukáš je poctivý hráč, patří do světové stovky, podle mě má i na víc. Podle výkonů z Davis Cupu patří někde pod padesátku. Mohl by Radka zastoupit. Je do budoucna potěšující, že máme zase jednoho dobrého singlistu, to jsme potřebovali, aby se vyměnila ta generace Minářů a Hájků. Určitě se s ním dá kalkulovat v nějakém těžkém zápase, ale v Argentině budeme muset hrát v tom nejsilnějším možném složení.
