V tuhle chvíli nasává jeho zničené tělo hřejivé sluneční paprsky, místo rakety možná drží v ruce mojito a spokojeně usrkává. Radek Štěpánek, který v neděli v klíčovém zápase s Nicolasem Almagrem vybojoval pro národní tým prestižní Davis Cup, si už v zahraničí užívá zasloužené dovolené. Jeho vítězná magie ale vládne Česku dál.
"Ze dne na den se stal nesmrtelným," prohlásil o Štěpánkovi hokejista Jaromír Jágr. Slavná osmašedesátka tak trefně vystihla šílenství, které její tenisový kamarád v neděli rozpoutal a jež z historie českého tenisu už nikdo nevymaže.
Poté, co dorazil v pátém finálovém utkání Španěla Almagra, objímal se Štěpánek s manželkou, bývalou tenistkou Nicole Vaidišovou, a se svými rodiči. Skákal přes síť, před fanoušky si v euforii roztrhl triko. Jeho oči v obrovské vítězné radosti mlžily slzy štěstí a za pár dní čtyřiatřicetiletý dříč ve vlastní hlavě zřejmě sledoval svůj tenisový film, který přinesl nezapomenutelnou zlatou zápletku.
Štěpánek nikdy nepatřil mezi ty, jejichž kolébku zahrnul bagr tunami talentu. Obrovskou pílí, dřinou, urputností, bojovností a nezdolnou vůlí se ale vypracoval v hráče, jehož otisk bude v tenisových dějinách navždy nepřehlédnutelný.
Nezastavil jej únavový syndrom, se kterým bojoval po prodělané mononukleóze, raketu z ruky mu nevytrhla ani vyhřezlá plotýnka, která vysílala do jeho těla neskutečné bolesti. "Má ji vyhřezlou o čtyři milimetry, ostatní lidi na tohle mají důchod," pronesl o něm otec Vlastimil. Bariérou na cestě k úspěchu Štěpánkovi nebyly ani neshody s tenisovou generalitou.
České srdce zvítězilo
Na konci listopadu čtyřiatřicetiletý Štěpánek měl v minulosti problémy s tehdejším daviscupovým kapitánem Cyrilem Sukem. Navrhoval, aby se šéfem reprezentační party stal raději jeho rádce a bývalý tenista Petr Korda. Svazový prezident Ivo Kaderka, mezi nímž a Štěpánkem panuje dlouhodobé komunikační vakuum, to ale razantně odmítl. V prosinci 2006 pak Štěpánek ohlásil, že v Davis Cupu končí. "Pohrdání českým tenisem," řekl na to tehdy Kaderka.
Jenže čest reprezentovat a touha s národním týmem napodobit daviscupový triumf českých legend z roku 1980 u Štěpánka nad vrtochy a rozmary mocných zvítězily a už v září 2007 zachránil společně s Tomášem Berdychem v Praze národní tým v baráži se Švýcarskem. "Už tenkrát jsme se s Tomem domluvili, že tu trofej zkusíme vybojovat," prozradil Štěpánek.
V dalších letech se už pak rodák z Karviné pral do posledních sil v českém trikotu, sbíral triumfy ve čtyřhře, občas přidal i skvělé úspěchy v singlu. A diváky bavil svým typickým smyslem pro humor. Vtípky, legrácky, euforická gesta - to je Štěpánkův svět. Tedy, dokud ho něco nevytočí. Při nespravedlnostech a křivdách si rozhodně servítky nebere.
Nohy nesou, jde se dál
Asi málokdo může zapomenout na to, jak v roce 2009 při čtvrtfinále s Argentinou nastoupil Štěpánek se zraněným kolenem proti Juanu Mónacovi. A vyhrál. Fenomenální výkon pak předvedl i v následném semifinále s Chorvaty, kdy na něho Ivo Karlovič vystřelil neuvěřitelných 78 es. Vítězný potlesk ale stejně nakonec patřil Štěpánkovi.
Když v neděli večer fantom s raketou klečel na kurtu vysočanské O2 areny, dojetím brečel. "Prožívám svůj sen," prozradil. Brzy potom už tancoval kolem slavné "salátové mísy," hltal triumf, o kterém tolik snil. Nasával každou molekulu okamžiku, ke kterému vedla klikatá cesta sebepřemáhání.
Kdesi v mysli tenisových fanoušků se přitom probouzela nejistota, zda Štěpánek po splnění cíle a vzhledem ke svému věku v národním týmu neskončí. A co na to tenisová celebrita? Ukázala odřeniny, které si odnesla z utkání s Almagrem, společně s Berdychem párkrát zavtipkovala a pak už rozhodně pronesla: "Dokud mě nohy unesou, budu hrát dál." Show tenisového svéráze může být ještě hodně zajímavá.
