Tenista Andy Murray se stal poprvé vítězem slavného Wimbledonu a zároveň navždy vstoupil do britské historie. Výhrou ve finále nad světovou jedničkou Novakem Djokovičem ze Srbska 6:4, 7:5 a 6:4 ukončil 77 let dlouhé čekání na domácího vítěze na trávě v All England Clubu.
Společně s Murraym slaví i český rodák Ivan Lendl, který je druhým rokem koučem skotského tenisty a sám jako hráč Wimbledon nikdy nevyhrál.
Šestadvacetiletý Murray k nadšení publika v hledišti, u obří obrazovky v areálu i po celé zemi navázal na triumfu Freda Perryho z roku 1936. Před rokem Murray ještě ve finále prohrál se Švýcarem Rogerem Federerem, ale napodruhé uspěl.
Finále začal i před zraky britského premiéra Davida Camerona v hledišti vedením 40:0 při Djokovičově podání, ale servis Srbovi nevzal. Ukázal tím svoji velkou touhu po poháru a jeho hra v celém utkání neměla daleko k dokonalosti.
Murray se tradičně skvěle pohyboval, výborně returnoval a bránil základní čáru. Téměř nechyboval a nervy tak neudržel Djokovič, který se dokonce vydával častěji k síti a zkoušel i hru servis volej, ale domácího favorita z rytmu nevyhodil.
Djokovič nezvykle kazil, udělal i dvojchybu ve druhém setu při brejkbolu a zbytečně se rozladil diskusemi s hlavním rozhodčím. Murray se držel koncentrovaný a šel si jasně za svým cílem. První set ukončil po hodině čistou hrou, ve druhém prohrával už 1:4, ale zmobilizoval síly, vývoj otočil a i druhou sadu stvrdil esem.
Hned v první hře třetího setu vzal Murray Djokovičovi znovu servis a směřoval za nesmrtelností. Za stavu 2:0 ale ještě Srb ukázal, že zápas neodepsal, získal čtyři hry v řadě a mohl myslet na obrat. Jenomže Murray krizi rychle zahnal, stereotypní hru soupeře znovu převýšil a zbylé čtyři gamy utkání získal pro sebe.
Ukončit zápas ovšem nebylo vůbec jednoduché. Murray vedl při svém podání už 40:0, jenomže první dva mečboly Djokovič odvrátil a při třetím měl Murray příliš těžkou ruku. Pak odvrátil tři brejkboly a utkání završil po třech hodinách a deseti minutách při čtvrtém mečbolu, při kterém poslal Djokovič bekhend do sítě.
Murray po výhře upustil raketu, shodil čepici z hlavy a po gratulaci u sítě s Djokovičem chodil po kurtu a nevěřícně se chytal za hlavu. Stadion skandoval jméno "Murray". Jejich hrdina vystoupal do ochozů podělit se s radostí se svým týmem v čele s Lendlem i s blízkými, jen matka Judy si musela syna pro polibek zavolat.
