Krasobruslař Tomáš Verner tančil na narozeninách diktátora Kim Čong-ila. Co má jeho vystoupení společného s tenisovou exhibicí Ivana Lendla v bojkotované JAR v roce 1983?
Když Ivan Lendl před osmadvaceti lety odehrál přes zákaz tenisového svazu exhibiční turnaj v Jihoafrické republice, byl vyřazen z reprezentace a jeho jméno se přestalo objevovat v československém tisku. V JAR tehdy vládl apartheid, režim drsně diskriminující své občany kvůli barvě pleti, podobné tamní akce bojkotovala i většina západních zemí. Hrát tenis v Jižní Africe tehdy potřebovalo jistou tloušťku hroší kůže, ale obyvatelé komunistického Československa byli v téhle roztržce spíše na straně sportovní hvězdy. Každý, kdo se nepodvolil vrchnosti, byl tak trochu za hrdinu. Navíc Lendl tak mohl snadněji vyřešit dilema, kde chce vlastně žít: záhy po incidentu se vystěhoval do USA a začal vyhrávat grandslamové turnaje.
Tomáši Vernerovi dnes naštěstí žádné oficiální represe nehrozí, přestože jeho vystoupení Lendlovu někdejší neomalenost ještě předčilo. Tančil na ledě na oslavě narozenin diktátora, který nechává vlastní lidi střílet a posílat do koncentráků třeba jen za šíření "škodlivých informací". Ostatně před třiceti lety by měl sportovec za podobné angažmá v "bratrském" režimu nemalé výhody. Dnes se někteří činovníci v médiích vyjadřují, že to poněkud přehnal, a noviny zdůrazní, že si mladý ignorant vydělal "tisíce dolarů".
Rádi se nad krasobruslařem pohoršíme i my všichni ostatní, kteří denně bez uzardění vylepšujeme svůj soukromý rozpočet tím, že kupujeme levné zboží vyrobené v Číně či v jiných asijských továrnách, kde se podmínky od těch v severokorejských pracovních táborech zas tolik neliší. A stejně jako Verner, který říká, že chtěl dát tamním lidem zapomenout na každodenní strasti, z případného špatného svědomí snadno vybruslíme: ujištěním, že chudým Asiatům vlastně dáváme práci, přispíváme k jejich budoucí prosperitě a také námi opěvované bezstarostnosti.
