Euforie! Sáblíková nemohla chodit. Ale bude pít

Vzala na sebe klobouk v barvách české trikolóry a krokem těžkým, přetěžkým kulhala kolem olympijského oválu. Martina Sáblíková si ani nemohla pořádně užít zlatou radost z pětitisícové tratě. "Bylo a je mi neskutečně špatně," kroutila očima. "Nejraději bych dva dny spala."

A mohly by se jí zdát sny, které už vlastně ani nebudou sny, ale zlatou realitou. Česká holka ovládla richmondský ovál stylem, jenž nahání husí kůži. Mezi zeměmi, kde je rychlobruslení jednou z hlavních sportovních priorit (Nizozemsko, Kanada, Německo) se vynořila česká hvězdička, která s neuvěřitelnou suverenitou získala dvě zlaté medaile. K tomu jednu bronzovou.

Na zimní olympiádě se tolik kovových placek nepodařilo získat dosud žádnému českému sportovci. "Teď? Teď si neuvědomuji vůbec nic, natož že jsem mezi legendami, jak říkáte. Bylo to strašně těžké. A vlastně to pořád těžké je," vrací se k závodu, který charakterizovaly neuvěřitelné časy. Hlavně Němka Beckertová výjimečným výkonem ohrozila Sáblíkové zlatou jízdu.

ČTĚTE TAKÉ: Úžasná Sáblíková! Na pětce vybruslila další zlato
                        Skvělé Sáblíkové vadilo jenom šustění novin
                        Vysmátá Sáblíková: Bronzová medaile? No nechápu

Jenže ne. Češka to prostě zase "dala". Je neskutečná, výjimečná. S chladnou samozřejmostí překonala německý čas téměř o sekundu. "Martino, dej se na kolo. I na letních olympijských hrách budeš úspěšná," klaněla se jí Beckertová.

Nejtěžší závod

Martina seděla, ještě stále rozdýchávala bolest. "Neuvěřitelně těžký závod. Nejtěžší, jaký jsem zažila. Holky to hodně napálily. Ale dokázala jsem to," směje se o chvíli později, když ji zastavuje trenér Petr Novák.

"Dělej, musím ti něco dát!" křičí na ní. "Nemůžu, musím na dopingovou kontrolu." Novák kontruje: "Musíš, chce s tebou mluvit premiér." Sáblíková vezme mobil, je slyšet jen "Dobrý den..." a zachází, společně s premiérem, za plentu k dopingovým komisařům.

"Víte, co je zvláštní?" směje se pak na novináře Novák. "Že dneska jsem nebrečel. Jsem dojatý, ale nebrečel jsem." Co bude následovat? "Budeme pít. Hodně." I Martina, striktní abstinent. "Panáka už si se mnou dala, baileys. Na spaní. Ale moc jí to chutnalo. Teď snad taky neodmítne."

Při diskusích o alkoholovým stvrzení neskutečného úspěchu se vrací Sáblíková. Skáče zezadu na svého trenéra. A na zádech mu visí dobrých pět minut. "Díky, díky, díky," opakují oba. Jeden sem, jeden tam.

Díky, ozývá se Českou republikou.

Foto: Robert Sedmík