Smrt na OH
Smrt a olympijské hry. Vancouver třikrát smutnil

Kromě zlaté euforie vítězů či zklamání poražených favoritů přinesl olympijský Vancouver hned třikrát také bolest nečekané smrti. Tragédie gruzínského sáňkaře, matky kanadské krasobruslařky nebo řidiče autobusu nabízejí pokaždé jiný příběh, přesto je však spojuje jedna věc. Pět kruhů.

Suverénně nejvíce zasáhla celý svět nečekaná smrt jednadvacetiletého gruzínského sáňkaře Nodara Kumaritašviliho, která ochromila úvod her ještě před jejich začátkem. Méně zkušený závodník nezvládl při tréninku jen pár hodin před slavnostním zahájením her obtížnou sérii zatáček, vyletěl z dráhy a zabil se o ocelový pilíř.

Osudnou zatáčku, která nese mytické označení Thunderbird (pták bouřlivák), veřejnost okamžitě přejmenovala na "zatáčku smrti" a vrcholní představitelé olympiády a Gruzie se začali předhánět v důvodech, proč musel mladý sportovec zemřít.

Jedni se odvolávali na příliš obtížnou dráhu, která prý nebyla v tragickém místě dostatečně zabezpečená (organizátoři ihned po osudném okamžiku zajistili větší zábrany a snížili rychlost trati), další na malé zkušenosti Gruzínce.

Celý svět poté sledoval cestu zesnulého Kumaritašviliho z Vancouveru do jeho rodného Bakuriani, kde na ostatky svého syna čekala truchlící rodina. "Nemůžu se dívat na to, co se stalo. Mám slabé srdce a nemyslím si, že bych to přežil," řekl emotivně novinářům otec David.

Slzavé krasobruslení

Nepatrně radostnější černý příběh zažila ve Vancouveru domácí krasobruslařka Joannie Rochettová, které jen dva dny před olympijským závodem nečekaně zemřela matka. Jedna z aspirantek na medaili se následně "i pro ni" rozhodla soutěže zúčastnit a stala se jednou z největších osobností her.

Úvodní krátký program nabídl děsivě smutné nahlédnutí do duše sportovce, který se musí vyrovnávat s jednou z největších životních ztrát. Rochettová však za bouřlivého doprovodu slzících fanoušků jízdu zvládla skvěle a v podobně tesklivém duchu zajela i volnou jízdu.

Když bylo jasné, že už jí bronzovou medaili nikdo nesebere, mohla v kanadském Vancouveru propuknout opravdová bouře, ve které se dokonale mísila nepopsatelná radost a hluboký smutek. U Rochettové, u fanoušků v hale, u televizních diváků... u všech.

Autobus smrti

Třetí olympijská smrt přišla 22. února, kdy zemřel na infarkt jeden z řidičů autobusů, kteří se starali o přesun účastníků i návštěvníků mezi jednotlivými sportovišti. Jednasedmdesátiletý šofér se zhroutil přímo za volantem při jízdě na dálnici, ale k větší tragédii nakonec nedošlo.

Autobusem v tu chvíli totiž cestovalo dalších pět řidičů. "Jeden z nich se stihl dostat k řízení a autobus bezpečně odstavil," prohlásil mluvčí her Renee Smith-Valade. Nikomu dalšímu se tak naštěstí nic nestalo, u řidiče autobusu však už přivolaní záchranáři mohli konstatovat pouze smrt.