Jako by pořadatelé moc dobře věděli, co pouštějí za skladbu do jízdy Nikoly Sudové. Při akrobatickém lyžování funguje muzika jako buřičský doprovod, suita adrenalinu. A Sudová jela mezi boulemi v doprovodu Eye of the Tiger. Ano, té legendární písně, na kterou boxoval i samotný Rocky.
Sudová se vlastně taky prala. Rvala. Ale neměla soupeře. Vlastně měla. Soupeře bez tváře. Své vlastní koleno. Před měsícem si v něm zpřetrhala vazy a málokdo věřil, že Vancouver stihne. Stihla. Ale nebyla to ona. Logicky, jasně, dle předpokladů. Obyčejný člověk by ani nemohl chodit. A ona... Skákala mezi boulemi a můstky!
ČTĚTE TAKÉ: Zdevastované koleno a chyba. Sudová šestnáctá
Mladá Češka spadla. Ale bojovala a oslnila Vancouver
"Jsem ráda, že jsem to zvládla. I když s šestnáctým místem samozřejmě spokojená být nemůžu," říkala po závodě, avšak pořád se smála. Je prostě taková. Sluníčko. "Proč bych se nesmála, směju se pořád."
Finálovou jízdu pokazila, když neustála druhý skok. "Měla jsem čekat, že dopad bude měkčí. Ale to je sport, nedá se nic dělat. Věřím, že jinak bych mohla být do desátého místa." A to by byl velký úspěch...
"Jsem ráda, že ten kolotoč, ten můj boj se zraněním, končí. Hodně lidí říkalo, že sem jedu na výlet, tak doufám, že jsem je alespoň částečně přesvědčila o opaku. I když to nedopadlo ideálně," krčila rameny.
Koleno ji bolelo, cítila ho. Aby ne - ve sportu, který je na pohybu kolen založený... "Jasně, pořád to bolelo. Ale na té trati už na bolest nemyslíte. Spíše mě neskutečně štvalo, že se to vůbec stalo, že mě to limitovalo," zamračila se na chvíli.
Ale jen na chvíli. Pak už se zase smála. I při diskusích o operaci, která ji neodvratně čeká. A následné rekonvalescenci. "Bude to hrozné. Tři měsíce doma. To jsem nezažila ani nepamatuju. Vůbec nevím, co budu dělat."
Ano, jen těžko si ji představit jako ženu v domácnosti.
Foto: Robert Sedmík
