Šéftrenér biatlonové reprezentace: U holek musím být opatrnější

Stojí za vzestupem českého biatlonu, před očekávanými závody Světového poháru v Novém Městě na Moravě je z jeho slov cítit optimismus. Šéftrenér Ondřej Rybář spojil do jednoho týmu ženské i mužské reprezentanty a svou volbu si nemůže vynachválit.

Letos si nejlépe z českých reprezentantů vede Veronika Vítková. Jaké jsou její povahové přednosti?

Dává biatlonu maximum, je to veliká profesionálka a biatlonu obětuje hrozně moc, i část osobního života. Je obrovský dříč a její výsledky jsou tím ovocem, které sklízí za všechno, co biatlonu věnuje. Přístupem bych ji přirovnal k Ondrovi Moravcovi.

V čem vám dává ženský kolektiv nejvíc zabrat?

Musím je pochválit, spolupráce obou týmů, ženského i mužského, funguje. V tom je to jednodušší, jsou jedna parta. Jejich výsledky obrovsky pomáhají celému biatlonu. Celé prostředí je fajn a není to žádné klišé, atmosféra dělá strašně moc. Dialog s klukama je z mého pohledu daleko přímější, u holek musí být člověk opatrnější. Pokud sportovec dokáže vyhodnotit, že mu může být kritika prospěšná, může ho to posunout dál. Na holky si v tomhle ohledu nemohu naříkat. Jiné je to jen v tom, že jsou dívky jemnější a v dialogu člověk musí volit slova.

Pomáhá tedy přítomnost mužských závodníků, kteří určité věci vnímají jinak než ženy?

Kolikrát ano. Dokážou situaci odlehčit a ukázat, jak se nad určité věci povznést. Je to ale vzájemné. I holky mohou jít klukům příkladem, v některých aspektech jsou preciznější. Je to taková vzájemně prospěšná symbióza. Vzájemně si mohou pomoci a tým je opravdu semknutý.

Musíte dívky v nějakém ohledu usměrňovat?

Ať kluci, nebo holky kolikrát potřebují povzbudit i usměrnit. Je to práce s lidmi, a jak sportovci potřebují trenéra, tak i trenér musí mít zpětnou vazbu od nich. Tvrdím, že trenér je spíš konzultant, který se snaží přivést sportovce na správnou cestu, a když ji najde, tak je tam udržet.

Čtěte Týden.