Vancouver 2010
Bronzový Bauer: Příběh Neumannové mě nezajímá

Je druhým nejúspěšnějším českým sportovcem olympijských her. Lukáš Bauer. Dvakrát bronzový. Přesto se tahle bilance někomu může zdát trochu "malá". Na padesátce byl favoritem, ale vyhořel. Do Soči však zatím skrz filtr budoucnosti nekouká. "Teď vím jediné. Nemám se za co stydět," říká Bauer. 

Poslední závod nebyl tak velký, jak se čekalo. Dá se říct, že jste "rupnul"?
To vyloženě ne, prostě mi postupně docházely síly. Nebyl jsem schopný útoku. Program olympiády byl hodně nabitý.

Nemrzí vás, že jste propásl vyloženě brilantní šanci na zlato? Jste ve skvělé formě, patřil jste mezi favority...
Rozhodně se pro to nebudu trápit. Vždyť existuje spousta závodníků, kteří nemají z olympiády ani jednu medaili a hodnotí svou kariéru úspěšně. Já mám dva bronzy. A spoustu předchozích úspěchů. Rozhodně se za sebe nestydím.

To ani nemusíte. Ale přeci jen - jak to bude se Soči? Zkusíte to v šestatřiceti letech na ruské olympiádě?
(usměje se) To mě teda trápíte, takhle chvilku po olympijských hrách. Nyní vám můžu říct "Pojedu" a vy mně za dva roky, až se rozhodnu, že nepojedu, budete říkat: "Ale vždyť jsi tvrdil, že pojedeš.."

Neláká vás zopakovat podobný příběh, jaký napsala Kateřina Neumannová?
Jaký příběh?

V posledním olympijském závodě v Turíně vyhrála svoje první zlato...
No jo, ale to záleží, jaký bude můj poslední závod (směje se).

Co třeba olympijská padesátka v Soči?
Ne, tak když to řeknu natvrdo, nezajímá mě příběh Kateřiny Neumannové. Byla to výborná závodnice, měla spoustu úspěchů. Já se ale nehodlám srovnávat nebo dotahovat na Katku. U mě to je úplně jiný. Naprosto nesrovnatelný. Naprosto. A jak říkám - i kdyby se nepodařila olympijská zlatá, stydět se za sebe i tak nebudu.

Padesátku vyhrál Petter Northug. Definitivně tím ukázal, jak všestranným a skvělým běžkařem je, že?
To každopádně. Smekám před ním. Vzhledem k tomu, jak se mu tu na začátku nedařilo a pod jakým byl tlakem... Je vynikající.

Ale z druhé strany - rovněž dost velkohubý...
(přeruší) Ono je hodně lidí z něj hotových. Někteří závodníci až podělaní. Northug řekne: Uhněte! A oni uhnou. Ale já z něj podělaný rozhodně nejsem. Rozjíždí takovou slovní válku. Je pravda, že ke mně má respekt. Dost dobře mě registruje. A moc si nedovolí. Nebo spíše - já mu to oplácím.

Jak?
To je různé. Třeba tady. Na tréninku před závodem jsem ho dojel. A brnkl mu do hole. On se totiž zase vyvážel za nějakým závodníkem. Říkám: "Á, tady se zase někdo připravuje na padesátku. Zase se vyvážíš, co?" A on: "Jasně, já zkouším, jak zejtra pojedu za tebou."  Byl jsem na to připravený a hned mu to vrátil: "Ve Val di Fiemme si taky jel za mnou a nevadilo mi to (Bauer při Tour de Ski nad Northugem vyhrál)." Takže já se s ním hecuju docela rád.

Tentokrát to ale nevyšlo. Jak dlouho vlastně budete doma?
Jeden dlouhý den. A pak na svěťák do Lahti. Pokud tedy trenéři řeknou, pojedu. Ale rodinu si vezmu sebou. Měsíc a půl bez nich, to bych nemohl udělat.