Poprvé vstupovala do biatlonové sezony jako favoritka, poprvé se od ní velké úspěchy čekaly a tak trochu požadovaly. A Gabriela Soukalová se s vysokými očekáváními poprala skvěle. Na olympijských hrách v Soči vybojovala dvě stříbrné medaile, v celkovém pořadí světového poháru skončila čtvrtá. "Sezona byla úžasná," usmívá se sympatická blondýnka, která se během dvou sezon stala jednou z nejúspěšnějších českých sportovkyň.
Skvěle začala už ve švédském Östersundu, kde se jely první závody letošního ročníku Světového poháru. Dvě vítězství ji katapultovala do čela. Další dvě prvenství přidala Soukalová v německém Ruhpoldingu, třetí byla ve finském Kontiolahti. Celkově jí to stačilo na konečnou čtvrtou příčku, o dvě místa si tak polepšila oproti ročníku 2012/2013.
"Mám hroznou radost, že se mi podařilo udržet čtvrtou příčku ve svěťáku. Je to obrovská čest být do pětky, něco nepředstavitelného, jako splněný sen," usmívala se po příletu z norského Osla, dějiště posledních závodů. "Pomohlo mi, že jsem vyhrála hned první závod sezony. Díky tomu to ze mě spadlo a pak to bylo jednodušší, i když to pořád bylo náročné. Lidi ode mne hodně očekávali, což bylo těžké a byla jsem z toho nesvá," připustila.
Zároveň ale přiznává, že do budoucna míří ještě výš, ráda by do své sbírky přidala velký křišťálový globus za celkové vítězství ve Světovém poháru. "Neříkám, že další rok, ale třeba někdy v budoucnu. Budu dělat vše, aby výsledky byly lepší a lepší. Měla jsem perfektní dvě sezony, ale nikde není napsaný, že i když budu dělat maximum, že další sezona bude taky dobrá. Někdy to je jako na houpačce, ale uvidíme," uvědomuje si čtyřiadvacetiletá biatlonistka.
Ještě jednu olympiádu chci před mateřskou stihnout, říká
Úspěšnou sezonu v únoru korunovala ziskem dvou stříbrných olympijských medailí, kterým předcházela ještě tři čtvrtá místa. Jedné individuální ze závodu s hromadným startem na 12,5 kilometru, kde nestačila pouze na Bělorusku Darju Domračevovou, druhou přidala ve smíšené štafetě. "Daří se nám a výkony jsou stabilní. Jsem moc ráda, že to není to jeden jedinec, ale celý tým," těší ji, že se daří i jejím stříbrným kolegům Ondřeji Moravcovi, Jaroslavu Soukupovi a Veroniky Vítkové.
Její úspěch v Soči jí prý stále ještě postupně dochází. "Když jsem byla po olympiádě asi týden doma, tak jsem zavolala na koupelnu: Tý jo, já mám normálně medaili z olympiády! Nám sportovcům to opravdu dojde až posléze," směje se rodačka z Jablonce, které ke zlepšení pomohlo především pevnější zdraví: "Dřív jsem mívala dost zdravotních problémů, takže zdraví na tom má strašně velký podíl. Práce je hned jiná, když vás něco nepřerušuje."
Dalším faktorem bylo to, že před olympijskou sezonou začala trénovat s muži pod vedením Ondřeje Rybáře. "Potřebovala jsem někoho, kdo je naladěn na stejnou vlnu. Z Ondry jsem za sebou cítila obrovskou oporu a jsem ráda, že jsme se takhle rozhodla," těší ji. A na rozdíl od některých svých kolegyň se biatlonu chce věnovat i následující sezony, mateřskou pauzu zatím neplánuje."Ještě bych ráda alespoň jednu olympiádu absolvovala, a kdyby to s dítětem klaplo kolem třicítky, tak by to bylo super," prozradila.
