Kouzlo stradivárek? Hustota dřeva

Malá doba ledová v sedmnáctém století zajistila stromům, ze kterých své nástroje vyráběl Ital Antonio Stradivari, ideálně vyrovnanou hustotu dřeva po celém nástroji. Díky tomu mají slavné housle tak sytý a čistý tón.

Podle výzkumu nizozemských vědců zůstávají tři sta let staré nástroje stále těmi nejdokonalejšími na světě, protože klimatické podmínky ovlivňující růst stromů od té doby nikdy nebyly tak příznivé.

Rozhodující je totiž to, jak výrazně do kvality dřeva zasahují letokruhy. Části hmoty pocházející z jarních růstových sprintů mají menší hustotu než užší „zimní" části letokruhů. Pro zvukové vlastnosti je však lepší dřevo co nejkompaktnější.

A tak ačkoliv nejlepší moderní housle mohou znít také skvěle, dokonalosti stradivárek nedosahují. Dle autora výzkumu Berenda Stoela může zjištění o kvalitě dřeva pomoci dnešním mistrům vyrovnat se svému vzoru. „Tahle informace může pomoci překonat oněch posledních pět procent k dokonalosti," věří Stoel.

Nevýhodou nicméně je, že hledat po světě nejvhodnější dřevo nebude tak jednoduché, neboť potřebná data podá pouze počítačová tomografie. A tu lze s sebou po lesích vozit jen těžko. Sám Stoel tímto způsobem „vyšetřil" pět stradivárek - každé v hodnotě nejméně 35 milionů korun - a sedm současných nástrojů.

Antonio Stradivari z Cremony vyrobil na přelomu 17. a 18. století asi 1100 nástrojů, převážně houslí, ale i violoncell, kytar a nejméně jednu harfu. Do dnešních dnů jich přežilo necelých sedm set. Prodávají se ojediněle v aukcích, cena se běžně pohybuje nad třiceti miliony korun.

Foto: PLoS ONE