Lebka odhalila detaily přechodu z vody na souš

Fosilie přechodového článku mezi vodními a suchozemskými živočichy vyvolala v roce 2004 mezi paleontology senzaci. Dnešní vydání časopisu Nature přináší podrobnosti o tom, jak se jeden z nejdůležitějších kroků v evoluci živočichů promítl do změn na lebce.

Třímetrový živočich pojmenovaný Tiktaalik roseae žil před 375 miliony lety v mělkých vodách a bažinách na hranici mezi vodním prostředím a souší, na kterou příležitostně pronikal. Přizpůsobení končetin k tomuto přechodovému způsobu života bylo patrné na první pohled. Byly pohyblivější než ploutve ryb, ale ne tolik jako u dnešních obojživelníků. Pozdější studium tiktaalikovy kostry ukázalo, že komplexní změny prodělaly i vnitřní struktury lebky.

"Ukázalo se, že znaky na lebce, které jsme si dosud spojovali se suchozemskými živočichy, ve skutečnosti vznikly jako adaptace k životu v mělkých vodách," říká Jason Downs, hlavní autor článku v Nature. Lebka je mnohem pevnější než u ryb, ale zároveň je pohyblivější vůči zbytku těla. Změny jsou patrné i na mozkovně, na patře a na žaberních obloucích.

"Ryby v hluboké vodě se pohybují a obstarávají si potravu v trojrozměrném prostoru, takže mohou své tělo snadno nasměrovat ke kořisti. Pohyblivý krk představuje výhodu v prostředí, v němž je pohyb těla omezen - jako v mělké vodě a na souši," vysvětluje Faris Jenkins, další z autorů článku, důvody popsaných evolučních změn.

Foto Zina Deretsky/NSF, Ted Daeschler