Lékařské fakulty upouštějí od pokusů na zvířatech

Za oceánem ubude zabitých psů. Tamní lékařské fakulty je od února definitivně přestanou používat při pokusných operacích. Také v Česku, kde se každý rok při výuce použije několik tisíc zvířat, se školy učí, jak se spoléhat na figuríny místo dýchajících savců.

Byla to letitá praxe: laborantka vyndala flekatého bígla z klece, píchla mu injekci s anestetikem a počkala. Když pes usnul, odnesla ho na sál před skupinku mediků, kteří mu otevřeli hrudník a pozorovali jeho tlukoucí srdce. Když univerzitní výcvik skončil, "nejlepšího přítele člověka" provizorně zašili a usmrtili. Pak už putoval do kafilérie. Jenže s tím je teď konec - od února přestává s využíváním psů pro cvičné operace poslední severoamerická vysoká škola, Case Western Reserve University ze státu Ohio.

Pokud už nebudou žáci moci sledovat vnitřní orgány in vitro, jak se tedy budou trénovat? Hlavně na pohyblivých figurínách a pomocí počítačových programů; obojí umožnil rozvoj nových technologií. "Studenti se stanou stejně dobrými doktory i bez operací zvířat," řekl k tomu v listu New York Times Francis Belloni, děkan New York Medical College.

Stop pokusům na psech však ještě neznamená, že studenti za oceánem se na zvířatech přestanou učit úplně. Podle nevládní organizace Lékařský výbor pro odpovědnou medicínu (Physians Committee for Responsible Medicine) v USA stále působí jedenáct lékařských fakult - z celkového počtu zhruba sto třiceti -, jež zvířata kvůli studiu nadále zabíjejí.

Cvičné operování živých psů, žab či potkanů je běžné i v Česku, ale také na tuzemských lékařských fakultách se od praxe pozvolně ustupuje, leč pomaleji než ve Státech. "USA jsou v nahrazování pokusů na zvířatech velmi pokrokoví, na mnoha univerzitách se už studenti učí pouze pomocí alternativ," říká Veronika Charvátová, jež se v organizaci Svoboda zvířat věnuje projektu Humánní vzdělávání.

Bojovníci za přísnější ochranu zvířat nemají mezi vědci nejlepší jméno. Profesoři medicíny jim vzkazují: je lepší zabít zvíře, když to v budoucnu pomůže zachránit lidský život. Na některých fakultách však berou argumenty aktivistů vážně a studenti tam dostávají na výběr, zda se chtějí učit operacím na živém tvorovi nebo dají přednost alternativní variantě, třeba figurínám, jež jsou díky novým materiálům věrnějšími kopiemi. Charvátová uvádí jako doklad (z jejího pohledu) progresivní školy Lékařskou fakultu Hradec Králové.

Vysoké školy získávají pokusná zvířata buď z vlastních laboratoří, nebo je kupují z velkochovů. Praxe známá ze světa lidí, tedy odkázání ostatků na vědecké účely, zatím není mezi majiteli domácích mazlíčků či chovatelů dostatečně známá. Přitom dárcovství těl je právně možné.

Zjistit přesně, kolik zvířat v Česku zemře při univerzitních pokusech (ale nejen při nich), není snadné, nikdo to totiž neeviduje. Institucí, která kontroluje a povoluje pokusy na zvířatech, je Ústřední komise na ochranu zvířat (ÚKOZ), jež spadá pod ministerstvo zemědělství. Ta má k dispozici pouze obecná čísla o počtech zvířat nasazených na pokusy - v roce 2006 to bylo cca 390 tisíc tvorů, z toho zhruba sedm tisíc v oblasti výuky a výchovy.

Proč nejsou zaznamenávány počty utracených kusů? Důvodem prý je, že kdokoli, kdo žádá o licenci na pokusy, musí předložit plán projektu, v němž je určeno i to, jak se se zvířaty po experimentu naloží. Konkrétní konec už tedy nikdo nezkoumá, neboť je popsán v předběžné dokumentaci. "Obecně lze říci, že utraceny jsou téměř všechny laboratorní myši a potkani, dále křečci a morčata a většina králíků," dodává Petr Vorlíček z ministerstva zemědělství. Tedy hodně přes sto tisíc zvířat.

Z čísel ÚKOZ vyplývá, že nejvíc zvířat spolknou biologická studia a farmacie. Dagmar Jírová ze Státního zdravotního ústavu k tomu dodává, že využívání živých tvorů je i v těchto oborech na ústupu, ale bohužel pomalém - oproti školství prý nemá farmacie k dispozici tolik alternativních metod. V těchto oblastech bývají také obvykle v laboratořích zkoumáni psi, kočky a opice; opice třeba kvůli lékům na kardiovaskulární choroby, psi zase slouží na experimenty s nervovou soustavou.

Ilustrační foto: Profimedia