Mořské mikroorganismy ovlivňují celou planetu

Jsou viditelné pouze v mikroskopu, přesto by bez nich život na planetě nemohl existovat ve své stávající podobě. Mořské jednobuněčné řasy a sinice fotosyntézou vyrábějí s využitím sluneční energie organické látky, ovlivňují globální cykly řady prvků a tím spoluutvářejí životní prostředí pro další organismy.

V on-line verzi časopisu Science nyní vycházejí dvě studie amerických mořských biologů, které naše znalosti těchto fotosyntetizujících mikroorganismů rozšiřují o další detaily.

První z nich se zaměřila na mořské sinice schopné fixovat atmosférický dusík. Sinice sice fotosyntetizují, nepatří však mezi řasy ani rostliny. Jejich buněčná stavba je mnohem jednodušší, jsou blízce příbuzné bakteriím. Dovedou molekulární dusík přeměnit na amoniak využitelný dalšími organismy. Stejně si počínají symbiotické bakterie žijící v kořenových hlízkách luštěnin i volně v půdě.

ČTĚTE TAKÉ: Od Antarktidy se odlomil ledovec o velikosti Lucemburska

Dusík je v oceánech prvkem limitujícím rozvoj organismů. Když se ho nedostává, jednobuněčné řasy ani mohutné chaluhy nedovedou využít ostatní živiny, i kdyby jich bylo ve vodě rozpuštěno sebevíc. Fixace dusíku sinicemi tedy rozhoduje o množství biomasy, které může v mořské vodě vznikat. Ovlivňuje i to, kolik uhlíku zabudují mořské organismy do svých těl a kolik oxidu uhličitého jsou tedy schopny „stáhnout" z atmosféry. A oxid uhličitý je významným skleníkovým plynem...

Biologové se dosud domnívali, že jediným významnějším mořským druhem fixujícím dusík je sinice Trichodesmium. Nový výzkum však odhalil další druhy schopné přežívat i v chladnějších vodách a ve větších hloubkách. Dosavadní odhady celkového objemu fixovaného dusíku v oceánech tedy byly zřejmě podhodnocené.

Pestré tropy, „husté" polární oblasti

Druhá studie se zabývá druhovou rozmanitostí mikroskopických řas v oceánech. Biologové zjistili, že pro ně platí stejné pravidlo jako pro větší organismy ve vodě i na souši: V tropech je jejich druhová rozmanitost větší než v polárních oblastech, přestože pro celkovou biomasu platí opak.

Tento trend má však pouze obecný charakter, existuje z něj řada výjimek. Autoři studie identifikovali různé oblasti, v nichž je díky charakteru mořského proudění a přísunu živin druhová rozmanitost vyšší nebo naopak nižší, než by napovídal základní trend úbytku druhů s rostoucí zeměpisnou šířkou.

Foto: profimedia.cz, ECCO2 Project (MIT/NASA)