Voda ve vesmíru
Pod povrchem Měsíce není ani kapka vody

Zatímco na povrchu Měsíce zřejmě voda díky neustálým "dodávkám" z vesmíru ve stopovém množství existuje, pod povrchem je souputník Země zcela vyprahlý. Vyplývá to z nepřímých důkazů: z poměru dvou izotopů chloru.

Vodu v polárních oblastech Měsíce loni potvrdila tři nezávislá měření. Zdá se, že molekuly vody na Měsíci neustále vznikají a zase zanikají. Jejich zdrojem je zřejmě sluneční vítr - proud nabitých částic "vanoucí" od Slunce. Ionty vodíku dopadají na měsíční povrch a reagují s kyslíkem ze sloučenin v horninách.

Zato v horninách pod povrchem zřejmě není po vodě ani stopa. V časopise Science to tvrdí tým amerických vědců pod vedením Zachary Sharpa z Univerzity Nového Mexika, který zkoumal vzorky měsíčních hornin odebrané v rámci projektu Apollo.

Absenci vody naznačily už původní studie ze 70. let. V posledních letech se nicméně objevily zprávy o tom, že s ohledem na složení měsíčního vulkanického skla na Měsíci kdysi voda být mohla. Aktuální výzkum se tedy vrací zpět k původním závěrům: Ani kapka.

Hovoří pro to nepřímé důkazy: poměr izotopů chloru. Ten se v přírodě vyskytuje ve dvou hlavních formách: jako ³⁵Cl a těžší ³⁷Cl, který má v jádře o dva neutrony více. V pozemských horninách je lehčí izotop asi třikrát běžnější než ten těžší. Na Měsíci se však poměr izotopů mění od vzorku ke vzorku.

Když na geologicky mladé Zemi před čtyřmi miliardami let unikaly z roztavených hornin nejrůznější plyny, chlor se spojoval s vodíkem za vzniku chlorovodíku (HCl). Molekuly s lehčím izotopem snadněji unikaly z atmosféry do vesmíru než jejich těžší "kamarádky", proto je dnes na Zemi ³⁵Cl hojnější.

Pokud není k mání voda, chlor reaguje s atomy kovů a poměr izotopů se regionálně liší podle toho, s jakými kovy se chlor spojí. A právě to je podle Sharpova týmu případ Měsíce. Vědci odhadují, že na Měsíci nemůže být více než deset atomů vodíku na miliardu atomů jiných prvků, což existenci vody z všech praktických hledisek vylučuje.

Jiní odborníci však namítají, že v měsíčním vzduchoprázdnu mohou podobné procesy fungovat jinak než na Zemi a důkaz není definitivní.