Rozkládající se těla pomáhají lépe pochopit fosilie

Co udělá paleontolog, chce-li se ujistit, že fosilní nálezy zachycují skutečnou podobu dávno vyhynulých organismů a ne artefakty vzniklé až po jejich smrti? Zavře se do laboratoře a celé dny pozoruje rozklad mrtvých živočišných těl.

Něco podobného udělali paleontologové z univerzity v Leicesteru. Pravda, nad mršinami neseděli pořád, ale pořídili kompletní záznam celého procesu, který potom pečlivě analyzovali. Ke studiu si zvolili larvy mihulí a mořské kopinatce - primitivní živočichy, kteří se nejvíce podobají prvním strunatcům z doby před 500 miliony let.

Něco pro fajnšmekry: postupný rozklad těla mihule. 

Strunatci jsou živočišný kmen, do kterého patří obratlovci a několik méně významných skupin. Jejich evoluční počátky jsou zahaleny řadou tajemství, protože fosilií prvních strunatců není mnoho. Neměli totiž kosti, zuby ani žádný zpevněný povrch těla, který by se zachoval snadněji.

„Jen ve zcela výjimečných případech fosilizují měkké tkáně jako oči, svaly a trávicí soustava. Přitom právě tyto znaky jsou klíčové pro pochopení našich nejstarších evolučních příbuzných. Před půl miliardou let naši předci mnoho jiných anatomických struktur neměli," vysvětluje Sarah Gabbottová, spoluautorka studie zveřejněné v on-line verzi časopisu Nature.

ČTĚTE TAKÉ: Evoluční skandál, život bez sexu, je konečně vysvětlen?

Vědci zkoumali, jak se rozkladný proces podepisuje na očích, ocasní části a struně hřbetní (předchůdkyni páteře obratlovců). Má jim to pomoci odlišit původní anatomické znaky organismu od artefaktů vzniklých rozkladem tkáně, které přitom mohou ve fosilním záznamu působit autenticky.

Z jejich výsledků se zdá, že naši tehdejší předci mohli mít tělo o něco složitější, než se paleontologové a evoluční biologové dosud domnívali. Některé důležité struktury se možná na fosiliích nenacházejí jen proto, že zmizely dříve, než se podoba mrtvého živočicha fosilizací fixovala.

Podle Roba Sansoma, hlavního autora studie, paleontologové na riziko dezinterpretace fosilního záznamu často zapomínají. „Pravděpodobně proto, že trávit stovky hodin studiem zapáchajících a hnijících mrtvých těl ne každého přitahuje." Ale odměna v podobě lepšího poznání prý vyváží veškeré nepříjemnosti s výzkumem spojené.

ČTĚTE TAKÉ: Paleontologové si pouštějí dinosauří vlaštovky

Foto: Mark Purnell, Rob Sansom, Sarah Gabbott/University of Leicester