Sucho vyhnalo před 300 miliony let obojživelníky na souš

Pravěcí obojživelníci zpočátku trávili většinu života ve vodě a na souš podnikali jen krátké výlety. K volbě nové životní strategie je dohnala až změna klimatu. Když tůní a močálů začalo ubývat, nezbývalo jim nic jiného než se novým podmínkám přizpůsobit.

Paleontologové z Carnegieho přírodovědného muzea v Pittsburgu objevili 300 milionů let starou lebku masožravého obojživelníka, který na rozdíl od svých předků žil převážně suchozemským způsobem života a do vody se vracel pouze klást vajíčka.

Přesněji řečeno, lebku objevil amatérský hledač fosilií už v roce 2004. Profesionální paleontologové nyní dokončili její výzkum a přiřadili ji nově popsanému druhu Fedexia striegeli. Rodové jméno obojživelník dostal podle logistické a kurýrní firmy FedEx, na jejíchž pozemcích byla fosilie nalezena.

Lebka dlouhá 11,5 centimetru je dokonale zachovalá. Stovky milionů let přečkal bez úhony dokonce i třmínek ve středním uchu.

Místo nálezu v dnešní Pensylvánii leželo před 300 miliony let poblíž rovníku. Původní klima bylo hodně vlhké, krajinu pokrývala řada močálů, z nichž později vznikly uhelné pánve. Krajina však postupně vysychala, což obojživelníky donutilo zbavit se těsné vazby na vodní prostředí.

ČTĚTE TAKÉ: Jak obratlovci pronikli na souš? Fosilie vyprávějí
                        Lebka odhalila detaily přechodu z vody na souš

První obojživelníci pronikali na souš už před 375 miliony let, stále to však byli především vodní živočichové. Teprve pozdější klimatická změna tak byla hybatelem evoluce směrem k větší pestrosti suchozemských forem. Za dalších sedmdesát milionů let po období, v němž žila Fedexia, se objevili první dinosauři a v dějinách pozemského života začala nová éra.

Foto: Mark A. Klingler/Carnegie Museum of Natural History