Způsob vyjadřování emocí máme uložený v genech

Výrazy tváře vyjadřující nejrůznější emoce jsou pevně dány našimi geny, neučíme se je v dětství napodobováním dospělých, jak tvrdí konkurenční teorie. Totéž platí o způsobu, jakým se snažíme svoje emoce na veřejnosti kontrolovat. Vyplývá to ze studie, kterou provedli psychologové ze Státní univerzity v San Francisku.

Svá tvrzení opírají o srovnání výrazů tváře vidících a nevidomých sportovců. Pro analýzu posloužilo 4800 snímků pořízených na letní olympiádě a paralympiádě v roce 2004. Ukázalo se, že od narození nevidomí sportovci vyjadřují emoce naprosto stejným způsobem jako lidé bez zrakového postižení. Stejným způsobem také výraz obličeje přizpůsobují společenskému kontextu.

Například při předávání medailí džudistům nasadila většina stříbrných medailistů společenský úsměv, kterým se pokoušeli zakrýt zklamání z prohraného finále. Na společenském úsměvu se podílejí pouze svaly v okolí úst, zatímco skutečný úsměv vyjadřující štěstí nebo spokojenost je doprovázen i zúžením očí a zapojením lícních svalů.

"Lidé, kteří od narození nevidí, se nemohli naučit napodobováním, jak své emoce kontrolovat. Musí tu tedy fungovat jiný mechanismus. Vypadá to, že naše emoce a způsob jejich regulace je ukryt v naší evoluční minulosti," říká David Matsumoto, který výzkum vedl. Podle něj jsou detaily našich emočních projevů zakódovány v genech, a jsou tedy společné celému lidstvu.

Foto: profimedia.cz, Bob Willingham