Rodiště zakladatele buddhizmu vydalo nová tajemství. Archeologové našli pod cihlovým chrámem ze třetího století před Kristem další vrstvu. Mohlo by jít o nejstarší buddhistickou svatyni vůbec?
Následníky učení indického prince Siddhárthy potkáte v jednadvacátém století na celém světě. Buddhizmus vyznává nejméně půl miliardy lidí. Přesné číslo se těžko odhaduje, protože v Asii není, nic divného, pokud vyznáváte dvě náboženství najednou. K buddhistické nauce patří i vyprávění o životě jejího zakladatele. Podobně jako u jiných nauk je v něm ale víc legend než fakt. Historikové pořád ještě nemohou s jistotou prohlásit, kdy Buddha žil a šířil svoje myšlenky. Zemřel v osmdesáti. Kdy k tomu ale došlo, není jasné.
Rozpětí jednotlivých odhadů se pohybuje mezi roky 2420 a 290 př. Kr. Mohou za to odlišná podání různých tradic, která se většinou opírají o různá počítání místních královských rodů. Nejpravděpodobnější se zdá, že Buddha žil okolo poloviny prvního tisíciletí př. Kr.
Historikové píšou o dlouhých a krátkých chronologiích. Podle první skupiny vychází datum princovy smrti okolo roku 544 př. Kr., podle druhých okolo roku 390, nebo dokonce 340 př. Kr. Badatelům se už podařilo najít všechna hlavní místa spojená s Buddhovým životem. Nejstarší na nich nalezené památky však pocházejí z třetího př. Kr., kdy už byl buddhizmus rozšířený. Změnily to až nové vykopávky skupiny archeologů vedené Britem Robinem Coninghamem v Buddhově rodišti. Jejich výsledky čekají na vydání v časopise Antiquity.
Znovuobjevená svatyně
Buddha se narodil poblíž jižní hranice dnešního Nepálu, asi osmdesát kilometrů na sever od indického města Gorakhpuru. Královna Mája ho povila na cestě do domu svých rodičů, když se se svým doprovodem zastavila v háji později pojmenovaném Lumbiní, aby si odpočinula. Během odpočinku zjistila, že porod už nelze odkládat a princ Siddhártha přišel na svět. Z háje se časem stalo posvátné místo, kam cestovali poutníci z dalekých končin. Ve středověku však upadlo v zapomnění. V roce 1896 ho náhodou objevil Němec Anton Führer.
Našel pískovcový sloup ze třetího století př. Kr. Na sloupu, který stojí dodnes, je záznam o návštěvě Buddhova rodiště slavným indickým císařem Ašókou (304-232 př. Kr.). Na místo se znovu začali vracet poutníci. Stojí na něm chrám, zasvěcený královně Máje. Na přelomu století stavbu ohrožoval strom, proto nepálská vláda požádala Japonskou buddhistickou federaci, aby zorganizovala výpravu, která ho odstraní a zároveň provede na místě vykopávky.
Archeologové, vedení Japoncem Satoru Uesakou, našli množství zbytků staveb, z nich nejmladší pocházely z roku 1939 a nejstarší z Ašókových časů. Nejstarší stavbu zbudovali zedníci z hliněných cihel o rozměrech 380 × 250 × 70 mm. Cihly ohraničovaly prostor velký 26 na 21 metrů, rozdělený do menších prostranství.
Japonští výzkumníci je považovali za zdi dávného chrámu. Podle závěrů Coninghamova týmu, který na místě kopal o dvanáct let později, ale sloužily jako obrubníky. Cihlová konstrukce nejspíš nahradila starší dřevěnou.
Stromové svatostánky
Coningham a jeho spolupracovníci našli pod cihlovou stavbou pozůstatky starších dřevěných trámů. V radioaktivním datování vycházelo stáří pozůstatků mezi 799 a 546 roky př. Kr. Vykopávky tedy podporují spíš dlouhé chronologie Buddhova života, podle nichž žil a učil už v šestém století př. Kr. Vědci našli i zbytky kořenů. Mohlo by to znamenat, že než v Lumbiní začaly růst cihlové stavby, stála tam dřevěná svatyně okolo živého stromu.
Podobné jsou dodnes k vidění na Srí Lance. Mniši udržují prostranství okolo stromů čisté. Chrání je i před divokými slony. To by mohlo vysvětlovat, proč našli vědci okolo chodníků málo střepů a jiných zbytků lidské přítomnosti. První Buddhistické svatyně se možná podobaly těm srílanským. Ta v Lumbiní by mohla být jedna z nejstarších na světě.
